Už jen týden svobody...

Už jen týden svobody... 108. část

5. července 2008 v 15:47 | Hara-san

Poslední noc...


"Páni! Dneska je celkem chladno," pčíkla si Sakura do deky.
"Máš pravdu, až divně chladno," přitakal tajemně Hiroshi.
"Bože! Zase seš u těch pověrek?" Zasmála se Karin.
"Já na některé věci náhodou věřím. Tohle chladno může taky něco znamenat, ale nemá cenu se tím zabývat a dělat si starosti," vložil se do toho Lain.
"Princezna promluvila?" Zašklebila se Karin.
"Hele!" Zastal se Laina Hisroshi. Lain na něj jen blbě zíral, ale pak se musel začít smát.
"No, každopádně je zima, jsem pod dekou, jsme u ohně a je to tu super, takže si nedělejte starosti," shrnula to Sakura a mie se usmála.
"Páni, Jiro za celej ten večer nepromluvil. Pořád jen kouká na nebe," šeptala ke svým přátelům Karin a podívala se na svého bratra.
"Jiro?" Špitla se opatrně Sakura.
"Co?" Ozvalo se mrzuté zabručení od Jira.
"Co ti, sakra, je?!" Vyjela už Karin, které evidentně docházeli nervy.
"Co by?" Zašklebil se našetaně Jiro.
"Bože! Furt tu ležíš, nic neděláš, mlčíš a čumíš na hvězdičky!!" Vyjekla na něj Karin.
"Uklidni se, Karin," vložil se do toho Lain.
"Fajn, ale ať on se dá taky trochu do kupy! Možná ho trochu mrzí Iris, ale to se spraví! Iris je prostě jiná!" Kecla si zase na zem a zabalila se do deky.
Jiro prudce vyskočil na nohy, stoupnul si před Karin a z plných plic začal:"Jiná?! Děláš si ze mě prdel?! Je vyjímečná a přitom je stejná jako kdokoli z nás!! Patří k nám! S Iris se něco děje a vás to vůbec nezajímá!!!" Karin na něj jen koukala s pusou do kořán. Nikdy tohle u svého bratra neviděla a bylo vidět, že Jiro je úplně mimo.
"Uklidni se, Jiro!!" Zakřičel Hiroshi a položil mu ruku na rameno. Už chvilku si každý myslel, že mu Jiro dá jednu do nosu, ale díky Jirovo povaze se celkem rychle uklidnil.
"Sry," vydechl Jiro a usmál se.
"To je v pořádku," mile se usmála Sakura až Jiro zrudnul...
Opodál...
"Tak?" Zeptal se Misaki přicházející Lai. Laiones si jen povzdychla. Sedla si vedle něj, políbila ho a hlavu zavrtala do jeho ramene.
"Co myslíš, že jí je?" Zeptal se Misaki a hladil Lai po vlasech (uhm...to je slaďák xD).
"Podle mě potkala někoho z Kaitových mužů a nějak na ní zapůsobili," odpověděla klidně Laiones.
"Cože?" Vyhrkl Misaki až se málem zakuckal.
"A mám dojem, že si i myslí, že my jsme ti zlý. Každopádně s tím něco zítra musíme udělat. Kaito má zítra nějak zaútočit a mám podezření, že nás napadne nepřímo," Lai byla stále zavrtaná hlavou u Misakiho a ozýval se jen vážný ale jistý hlas.
"Takže bychom se asi na to měli vyspat," usmál se Misaki a dal jí pusu do vlasů.
"Souhlasím," kývla Lai, přetočila se a v sedolehu se opřela hlavou o Misakiho rameno...
Opodál...zase... xD
Mayuko s Gaarou se vrali lesem zpátky k ostatním. Kulatý měsíc sice svítil dost, ale přesto to nestačilo na tolik, aby se vyznali v propletené cestě.
"Uá!" Vyštěkla Maja a chytila se Gaary, protože zakopla o pichlavý keř.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se Gaara a zamžoural na její nohu.
"Mám trochu odřenou nohu, to je v pořádku," usmála se Mayuko, mávla nad tím rukou a oba šli dál.
"Nechci, aby se ti něco stalo," promluvil po chvilce Gaara. Maja na něj překvapeně otočila hlavu a pozvedla obočí. (Nééé... furt slaďáky!!! XD)
"Neboj, budeme se všichni prát jako draci," zasmála se, ale Gaarovi to nepřipadalo moc vtipný.
"Snad..." vydechl Gaara a podíval se na světlo před nimi.
"Už jsme skoro tam," zazubila se Mayuko. "A vážně se neboj," rychle vzala jeho hlavu do rukou a políbila ho na čelo. Než Gaara stačil rozmrnout, běžela k táboráku za svými přáteli. Gaara ale stejně ještě chvilku zůstal přiblbě stát, až se celý rudý oklepal a rozeběhl se za Majou...

Už jen týden svobody... 107. část

30. června 2008 v 11:06 | Hara-san

Laiones mluví...


"Laiones, něco se tam stalo... co?" Promluvil Misaki k Lai, která si sedla ktmavému stromu.
"Nic zvláštního. Myslíš, že jsem narazila na Kaita, nebo co?" Zašklebila se na něj a vyzvala ho, aby si sednul vedle ní pouhým zaklepáním na zem.
"Na něj zrovna ne... Tak povídej," odpověděl Misaki rázně.
"Není to nic důležitého, ale tak jako narazila jsem na svou sestřičku Aiko, která je připojená ke Kaitovi. Chtěla, abych se k nim přidala... Samozřejmě jsem odmítla," řekla Laiones trochu chladně.
"Takže je oslaben! Hledá další lidi proti nám!!" houkl nadšeně Misaki a usmál se.
Lai se sice usmála taky ale trochu jiným způsobem: "Právě proto jsem vám to nechtěla říkat. Nikdy nesmíme podcenit nepřítele! Ani když hledá nové spojence!"
"Máš pravdu, Lai. A nevěděl jsem, že máš sestru..." Odvedl téma trochu jinam Misaki.
"Ano mám. Je to moje dvojče jen co jsem ji viděla, byla o hlavu menší jak já a úplný dítě. Ani u ní se nedá zjistit množství čakry jako u mě. A jak mluvila... Možná vypadá jako dítě, hraje si s panenkami a tak, ale rozhodně je chytrá. Má to v hlavě srovnané lépe než Maja. Mayuko je taky ještě dítě. Ano, umí vést miliony lidí, kudy projde, tam je dobro, kluci jí milují díky její kráse a vlídnosti, ale to je jak princezna z pohádky! Nesnášim tyhle princezny. Maja je jak Popelka, měla příšernou minulost a teď má pohádkovou přítomnost... Tím se stala hodně naivní a obětavá... A to není moc dobře," rozpovídala se Lai. Obvykle totiž moc nemluvila, jen když byla s Misakim dokázala mluvit celé hodiny. Misakiho to vždy velmi těšilo, protože si pro ni připadal důležitý a i když věděl, že je Lai snad dvakrát chytřejší než on, cítil, že i ona ho potřebuje.
"Tak proč je nevedeš ty? Máš mnoho zkušeností jako velitel a dokážeš se i správně rozhodnout na bojišti," Zeptal se Misaki a mile se na ni usmál.
"Je to Maji boj, ne můj. Já už vedu vás... teda - Jira, Karin, Iris, Hiroshiho a Laina a když mluvím o Iris, musím si s ní promluvit. Vy jste jí toho kluka možná nevěřili, ale ona ho fakt potkala. Teď se ale zase nějak vypařila, takže si na ni počkám," opřela si hlavu o Misakiho rameno a zavřela oči..
Opodál...
"Iriis!!! Kde seš, ženská jedna?!" Zařvala Karin na přicházející Iris. Její křik vzbudil Jira a Takumiho, kteří spali boblíž.
"Se nemůžu jít projít, he?" Zašklebila se Iris a sedla si k ohni.
"Nikdy se nechodíš projít ve tmě," promluvila Lai chladně, když se vnořila do světla ohně.
"A taky už to nikdy neudělám, brrr..." Oklepala se Iris.
"Iris, můžeme si na chvilku promluvit?" Podívala se na ni mírně znepokojeně Laiones.
"Ne, to teda nemohli," vyplázla na ni jazyk Iris.
"Iris, seš v poho?" Zeptal se podezíravě Jiro.
"Co se tak blbě ptáš, debílku?! Jsem úplně v pohodě, to vy spíš ne!" Urazila se Iris a vylezla do koruny stromu.
"Myslela jsem si to," promluvila tiše Lai a šla si zase lehnout...

Už jen týden svobody... 106. část

29. června 2008 v 13:15 | Hara-san

Kaitovo přátelé...



"Určitě pomůžu! Za ty dva příjdu, ale nevim kam..." Zazubila se Iris a poškrábala se zezadu za uchem.
"Tak pojď, ukážu ti cestu," usmál se Mikuto, chytil ji znova za ruku a vedl ji hlubokým lesem.
Po pětiminutové chůzi se zastavil u skály, jemně na ni zaklepal malíčkem, pak dvakrát prsteníčkem a nakonec jednou a pořádně palcem. Vedle nich se v zemi začaly vytvářet mohutné schody do podzemí. Mikuto Iris ujistil, že vše je v pořádku a vedl ji do tmy na schodech. Nakonec vyšli do velké tmavé místnosti.
"Bratřičku, koho nám to sem neseš?" Ozval se nevinný hlas dítěte. Iris po chvilce zpozorovala, že je to nějaká holka sedící u postele s rudým povlečením, jak šije oblečky pro panenku.
"Jsem Iris," odpověděla místo Mikuta Iris a usmála se. "Víš, že vypadáš jako moje kamoška Laiones? Jen jsi o něco menší," zašklebila se na ni.
"Laiones? Tu bych ráda poznala," mile se usmála Aiko. Kaito alias Mikuto se zarazil a za Irisiny zády na Aiko hodil vražedný pohled.
"Myslím, že ona tebe taky, i když je to trochu samotář," zapřemýšlela Iris a rozhlédla se po ohromné místnosti.
"Aha. Ale myslím, že teď nám to může být jedno... jak vidíš, je nás tu celkem málo na to, že se máme utkat s velkou partou ninjů. Navíc já pořádně neumím ani držet kunai v ruce," vyjela od tématu Aiko a smutně položila ušitý obleček na postel.
"To je pravda. Ale budeme bojovat jak nejlépe umíme! Já jsem Lucy," promluvila žena, která vyšla ze stínu vedle Aiko. Byla vysoká, velmi vyvynutá bruneta s leskem v modrých očích (Já to nejsem!! Já jsem prcek! xD)
"Čus! A kdo je tu dál?" Zbystřila Iris a otočila se na tři muže. Jeden pomalu stejně vysoký jako Iris. Vše, co na sobě měl bylo fialové, jen jeho kůže měla normální barvu. Dokonce i jeho oči se leskly v fialové barvě. Vědle něho o dvě hlavy vyšší muž s červenou holí a cilindrem na hlavě. Na obličeji měl hodně make-upu jak se líčí mimové (bo jak se to píše XD) a i jeho oblečení celkem naznačovalo, že se s nimi zřemě někdy viděl. O podál stál o koušíček menší černovlásek s červenými proužky na hlavě. Měl velmi milý úsměv, i když jeho oči zářili krví. Vypadal celkem příjemně a jako jedinný měl na sobě bílou košili.
"Zdravim, jsem Raidon," promluvil ten poslední a usmál se, "tahle fialka je Keiji a náš mim se jemnuje Day,"
"Okéé... nepamatuju si ty jména, ale to je snad fuk," zašklebila se Iris a Kaito se jen zasmál.
"Jsme tu. Sorry, že jsem pozdě, ale nějak jsme se k nim nemohli do.... stat..." vydechl poslední slovo blonďák, který byl jako závěs modrovlasé dívky s černou kápí.
"A ty seš?" Zeptala se zvědavě Iris.
"Makoto a tohle je Clare," ukázal na dívku v kápi, která si šla znuděně sednout a jen mávla rukou na pozdrav.
"Takže vítej u nás, Iris!" zasmál se Kaito a objal ji kolem ramen.
"Jo, fajn. Ale je tu nějak temno ne? Proč žijete tady?" Zamračila se Iris a podívala se na Mikuta.
"On ti to neřekl?!" Vyhrkla rychle Lucy, protože na Kaitovo obličeji bylo vidět, že zrovna asi nic neřekne.
"Neřekl," ušklíbla se Iris.
"Bojujeme proti jedné osobě, která si proti nám poštvala šíleně moc lidí. Musíme se schovávat tady, aby nás nenašla a abychom nebyli chyceni. Pomalu nemůžeme ani vyjít ven. Jsme jako zvěř, kterou loví pro legraci..." promluvila vždy připravená a chytrá Aiko. Mluvila tak, že to málem rozbrečelo i Iris. Její hlas nevinného dítěte byl téměř nesnesitelný.
"A proč to dělá?!" Rozkřikal se Iris na všechny.
"Proč? Mikuto má velkou moc a ostatní tady také... chtějí ji!" Odpověděla na to rázně Aiko, jako by to opravdu tak bylo.
"A nejde po vás Kaito? Protože on chce zase Maji moc!" Zeptala se Iris. Mnoho lidem v místnosti zamrazilo, když slyšeli jeho jméno.
"Ne, Kaito já nám neznámý. Navíc Kaito je chlapec, proti nám jde holčina," zakývala hlavou na odpor Aiko a zakuckala se. "Promiň, špatně se mi o tom mluví a ostatním tady také. Kdybych byla Mikutem, asi bych se tady sesypala," promluvila Aiko a zády otočená od Iris se jen usmívala.
"Dobře, už se na nic ptát nebudu. Stejně už musim. Kámo, hodíš mě zas nahoru? Nějak nevidim východ," zakřenila se Iris.
"Jistě, ale Iris. Rači nikomu neříkej, že jsi semnou. Mam strach, že u vás ve skupině jsou někteří, kteří pracují s naším nepřítelem," sklopil oči Mikuto.
"A to jako kdo?" Pozvedla obočí Iris.
"Máme podezření na tu, která je podobná tady Aiko a pár lidí... Ale jen si to myslím, není to jisté. Rači si dávej pozor," snažil se ji povzbudit Kaito, položil jí ruku na rameno a usmál se.
"Fajn, tak jdem! Mam sto chutí někomu nakopat zadek!" naštvala se Iris a dupavými kroky vyšla ven...

Už jen týden svobody... 105. část

28. června 2008 v 9:10 | Hara-san

Tajemství...


"Tak co chceš?" Zeptala po krátké době Laiones své sestry.
"Pomoc, sestřičko. Ráda bych, aby ses přidala ke mě a ke Kaitovi. Nechci, abys skončila mrtvá jen díky tomu, že zachraňuješ někoho, koho skoro neznáš," podívalo se na ni smutně děvčátko.
"Nikdo nikdy neřekl, že zemřu. Aiko, jsme dvojčata a nikdo neví, která z nás je silnější, protože jsme svou moc ještě skoro nikdy neukázali, takže nemůžeš říct, že jsi silnější a že mě zničíš," odpověděla jí na to pobaveně Laiones a začala sezbírávat spadlé dříví.
"Máš pravdu, sestřičko, ale taky nemůžeš vyloučit, že se to může stát. Nechci, abychom byli proti sobě, ber to jako nabídku od tvé sestřičky," usmála se Aiko a začala jí pomáhat sbírat dříví. Lai si k ní klekla do dřepu a podívala se do těch jejích sice zkažených, ale nevinných očí (co to je za blábol?! XD).
"Jsi moje sestra Aiko," začala Laiones, "ale přesto nedovolím, aby jsi sáhla na kohokoli, kdo je mě nebo Misakimu drahý," zamračila se na ni a vzala dříví do rukou.
"Ach, ta láska! Jak... dětinské," usmála se Aiko a pohladila Lai po tváři. Ta jí však chytila ruku a ušklíbla se.
"V tom případě bys to měla obdivovat," vstala a i s dřívím byla na odchodu. "Pamatuj, jen tak je nedám!" Usmála se na svou sestru a odešla.
"Nashledanou, sestřičko!!" Zavolala na ni ještě Aiko a zmizela v temném kouři.
"Kdes byla tak dlouho?" Zvolala na ni Iris, když se Lai konečně objevila mezi nimi.
"Sbírala jsem dříví... nečekaně," zašklebila se Laiones a hodila dříví na hromadu.
"Tak dlouho?" Ušklíbl se zase Hiroshi.
"A kde bych jinde měla být, Hiroshi?" Zmrazila ho pohledem Lai.
"Fajn, odstupuju!" Zvednul ruce Hiroshi a praknul žvýkačkovou bublinu. Misaki ale měl obavy, které si ale raději nechá na později.
"Iris, kde si vlastně byla před tím?" Zeptal se Misaki otcovsky XD.
"Potkala jsem nějakýho kluka, tatínku," zakřenila se na něj Iris a začala se smát.
"Kluka? Kecáš!" Zvolala nevěřícně Karin.
"Pche! Já NIKDY nekecám!" Vyplázla na ni jazyk Iris.
"Nééé vůbec!" Oplatila jí to Karin.
"Tak si nevěř, kámo!" Nafoukla se Iris, až ji Jiro musel uklidňovat XD. ( né tak jak myslíte, sakra! XDD)
Večer okolo 21. hodiny...
"Jdu spát, nebo nevstanu!" Promluvila Kumiko na některé, kteří ještě byli vzhůru.
"Ano, jdu taky," kývla na to Laiones a odešla od ohně. Misaki obratně vyskočil a šel za ní.
"Lai, počkej," chytil ji za ruku a podíval se na ni svýma tmavýma očima...
Opodál...
"Máš skvělýho bratra," promluvil Gaara k Mayuko.
"Já vím.. Sice před pár lety byl na zabití, ale teď..." usmála se a Garára na to jen kývnul.
"Takže už zítra," vydechla Maja.
"Neboj, nikdo nedovolí, aby se cokoli stalo..." položil jí ruku na rameno Gaara. Maja se na něj mile usmála.
"Nikdo neví, co se stane, takže nemůžeme říct, že všechno poběží dobře, ale věřím vám," pevně ho objala a usmála se.
U Iris...
"Ahoj," usmál se Mikuto, který se objevil sedíc na stromě nad Iris.
"Hu! Čau!" Vyděsila se Iris, ale pak se začala smát.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat," usmál se Mikuto a seskočil ze stormu.
"V pohodě, jenom jsem málem měla mokrý kalhoty," zazubila se Iris a poškrábala se za uchem.
"Jako vždy velmi vtipná," mrknul černovlásek.
"A co, žes přišel?" Zašklebila se na něj Iris.
"Za prvé potřebuju od tebe naléhavou pomoc Iris, sám na to nestačím!! A za druhé... chtěl jsem tě vidět," Iris se podívala se Mikutových černých očí, které ji doslova prosili o slitování.
"Jistě že pomůžu! A s čím?" Plácla ho po zádech Iris a usmála se.
"Asi za dva dny na nás chce zaútočit banda lidí s velmi silnou ženou v čele! Potřebuju, abys mi pomohla ji porazit, protože nechci, aby moji přátelé byli poraženi!" Vysvětloval Mikuto. Iris pozorně poslouchala až nakonec řekla: "Tak fajn, ale ná s čeká taky těžký boj,"
"V tom případě mi pomož jen když budeš úplně v pořádku," usmál se Mikuto a chytil ji za ruku...

Už jen týden svobody... 104. část

26. června 2008 v 17:48 | Hara-san

Sestřička...


Mayuko se svýma sněhovýma očima dívala na mraky a hledala v nich nejmenší náznak modrého nebe, které tolik milovala. Tiše cupitala vedle Gaary, který se díval před sebe svýma ledovýma očima. V tom jim tam skočila Kumiko: "Majo! Zítra příjde Kaito, že jo?" Zešklebila se na ni a zkřížila ruce na prsou.
"No ano, ale nevím, jestli nás napadne. Říkal, že nikdy neřekl, že na nás zaútočí," odpověděla jí na to starostlivě Maja. "Nemám tušení, co chce udělat, ale chce mě, takže možná bude chtít udělat něco vám, aby mi to ublížilo," pokračovala v přemýšlení, až se začala klepat. Gaara jí položil ruku na rameno, ale nic neřekl, jen vyhledával jemný kontakt mezi ním a Majou.
"Ale přestaň! Já se jen tak nedám!" Vykřikla hrdě Kumiko.
"Hu! Jsem tu!!" Vyskočila ze křoví Iris a přistála přímo na Akiovi, který se rozplácl na zemi s nadávkami pod Irisinou váhou.
"Sorry!" Zakřenila se Iris, párkrát na Akiovi ještě poskočila a pak vstala se smíchem.
"Už jsem myslel, že z něj bude palačinka," zasmál se Jiro, který zrovna pouštěl bubliny Hiroshiovi do obličeje.
"Já taky!" Ušklíbl se Akio na Iris, která se naoko urazila.
"Pche! Nejsem zase tak tlustná, ne? Ne?!" Výhružně se podívala na oba dva kluky.
"He! Jistě že ne!!" Vyhrkl rychle Jiro, protože od týhle holky se nechat zbít, není nejlepší nápad.
"No proto," vyplázl na ně jazyk Modrý ocásek a dala se kupředu. Jiro si jen oddychl a usmál se na Akia s obličejem říkajícím: Holky!
Opodál...
"Chceš mluvit se svou sestrou ty, Aiko?" Zeptal se malé dívčiny Kaito a s jablkem v ruce si sedl do jedinného křesla, stojící uprostřed černé místnosti u zdi.
"Pokud mi dovolíš s ní promluvit, tak určitě. Sestřičku jsem dlouho neviděla a i když si myslím, že mě moc ráda neuvidí, zkusím to, i ona má v duši černou skvrnu," nevinně promluvila blonďatá holčina a udělala další steh na panenčině hlavě.
"Co když se to nepodaří?" Zeptala se další žena v místnosti, sedící na židli u stolu s jídlem.
"Nic. Tak to řekne ostatním. Budou vědět, že Kaito shání další ninji k sobě a budou mít více sebevědomí. Ale Kaito má jistě i další esa v rukávu," odpověděla jí na to klidně Aiko a uthla nit z panenky. Žena na to už nic neřekla. V místnosti nastalo hrobové ticho, jen se občas ozval zvuk, jak si Kaito ukousl jablka.
"Bratříčku, tak můžeme vyrazit," promluvila po chvilce Aiko a spokojeně si zvedla zašitou panenku do vzduchu. Postavila se a ve své ruce nechala panenku zmizet. Kaito na to kývl a spolu s ní zmizel.
Zpátky u Maji a ostatních...
Maja ztuhla. Mráz jí přeběhl po zádech a zúžily se jí panenky. Mnoho lidí okolo ní naskákalo a ptalo se co je, až nakonec Maja s bledou tváří vyhrkla: "Je tu! Je někde blízko!"
"Jo! Konečně! Už jsem ho chtěla vidět!" Vykřikla nadšeně Kumiko a úšklebek jí přejel po tváři následován bojovým duchem.
"Souhlas! To bude týpek! Už ho vidim!!" Představovala si ho v duchu Iris a zasmála se. Rieko mezitím trochu zpanikařila, ale snažila se svoje pocity co nejlépe zamaskovat.
"Je tu," vydechla Laiones a podívala se na nedočkavého Misakiho.
Po chvíli čekaní již všem došli nervy. Nikdo nechápal, proč se stále nic neděje. Maja už se i trochu zklidnila, ale Kumiko s Iris na tom byli opačně.
"Kde sakra je?!" Vyštěkla naštvaně Kumiko a podupávala nohou.
"Taky mě to štve! Jako frajer co si myslí?!" Kývla na to naštvaně Iris. Jiro jí jen s mírně otevřenou pusou sledoval a bál se cokoli na to říct.
"Myslím, že se ani neobjeví," promluvila úpplně v klidu Lai.
"Myslíš?" Zeptala se znova Karin s úšklebkem na tváři.
"Řekněme, že na 75% jsem si tím jistá," kývla rozhodně Laiones.
"Tak jdeme," povzdechla si Mayuko a vyrazila dál.
"A co to teda bylo?" Zeptal se jí Misaki.
"Je tu, cítím ho. Ale cítím i někoho jiného, dětského. Mám pocit, že na něco čekají," řekla Laiones a podívala se na Mayuko.
"Neutáboříme se? Myslím, že budeme potřebovat pití na další cestu. Došli zásoby," Promluvila k Misakimu, který to běžel říct Mayuko. Maja na to s nejistým úsměvem kývla a všichni se dali do práce.
Laiones zašla mezi stromy, hledajíc dříví na oheň. Šla hlubokým lesem, který díky tmavým mrakům na obloze, ještě zteměl. Lai neměla vůbec strach. Bylo jen pár chvil, kdy se opravdu bála, ale vymýšlet si fantasmagoriální iluze nebylo vůbec potřeba. Spoléhala na svou sílu a to jí celkem stačilo.
"Sestřičko, po dlouhé době se zase vidíme," promluvila blonďatá holčička za Laiones zády. Byla ještě o půl hlavy měnší než Lai, ale přesto její obličej nebyl zas tak dětský. Lai, která svou čkarou nechala vznášet nasbírané dříví, čakru polevila a nechala dříví pomalu spadnout. Otočila se k dívčině a červenýma očima se dívala do úplně stejných očí naproti ní...

Už jen týden svobody... 103. část

24. června 2008 v 20:28 | Hara-san

Přítel×Zrádce

"Vážně to udělal?!" Zasmál se Mikuto.
"Nekecam! Von prostě tomu pitomýmu týpkovi opatlal celej xicht tou jeho slaďoučkou zmzlinkou!!Ale zasloužil si to, nesnáším šampóny!" Dusila se smíchy Iris.
"Ten Jiro musí být celkem drzej," usmál se Mikuto.
"To je! Ale to je na něm super! Lai zrovna nemusí jeho dětinskou povahu, ale já jí zbožňuju!!" Zašklebila se Iris.
"Musíš ho mít ráda," prohlásil trochu zklesle Mikuto, ale přesto se usmíval.
"Ale je to někdy až moc velký dítě. Sice hezkej a milej cvok, ale někdy je dooost slepej," postěžovala si trochu naštvaně Iris a rozmachovala se rukama kolem sebe XD.
"Uklidni se," smál se Mikuto, "za chvíli to bude lepší. Máš přece Lai a... a ještě další lidi, ne?" Tajemně na ni mrknul, až Iris málem roztála.
"No jasně! Mám svou šleně mocnou Lai, pak Misakiho, který je její přítel, pak Hiroshiho, Laina, Karin a pak se teď k nám přidali nový lidi. Misakiho sestra Maja a její kamarádi. Je nás šíleně moc!" Zazubila se na něj Iris.
"Tak vidíš, je vás dost, jak koukám," kývl Mikuto s menším úsměvem.
"Hele, kámo, já budu muset běžet!" Rychle vyskočila Iris a poslala mu vzdušnou pusu, což špíš naznačovalo jako by to byla velká mrcha, která ho opouští xD.
"Počkej!" Rychle vztal Mikuto, popadl ji za ruku a přitáhnul tak rychle k sobě, až se oba dva spojili v jeden velký polibek. I když Mikutova ústa vypadala velmi spiklenecky a chlapdě, Iris to v této chvíli tak vůbec nepřipdalo. Když se od sebe odpojili, promluvil nakonec Mikuto, protože Iris nebyla schopna slova: "Tak snad se někdy uvidíme, ocásku," mírně se usmál. Iris málem roztála. Zbožňovala, když jí někdo říkal ocásku, protože za svůj modrý vlčí osácek byla velmi hrdá.
"Jo! Jasně! Čau!" Vyblekotala ze sebe a raději se rychle rozběhla za svými přáteli, protože kdyby tam ještě chvilku stála, asi by Mikuta snědla! XDD
O pár minut později v děštné vesnici...
Mikuto přistál na mezi v temné budově. Svýma černýma očima zabodl zamyšlený pohled do země a nevnímal, že ho pár lidí kolem něj sleduje.
"Co ti tak dlouho trvalo, Kaito?" Ozvala se otráveně žena s hnědými vlasy.
"Něco jsem musel zařídit," odpověděl jí "Mikuto".
"Byl jsi je špehovat, bratříčku?" Zeptala se o dva roky mladší než on děvče. Sice ho oslovovala bratříčku, ale takhle oslovovala jen lidi, kteří jsou jí blízcí.
"Nejen to," zašklebil se Kaito.
"A co ještě?" Vyhrkl nedoškavě kluk vedle něho.
"Určitě se s nějakou seznámil," proluvila do toho dětsky Kaitovo "sestřička" a zvedla si panenku, kterou teď krutě zašila.
"Přesně tak," spokojeně se usmál Kaito.
"Ooo... sváděč krásných holek je zase na scéně? A na co jsi přišel?" Pozvedl obočí další muž s dlouhými vlasy, který přišel do tmavé místnosti.
"Že jich je moc... Potřebujeme ještě jednoho člověka... A já vím koho," podíval se na dívku s panenkou a zašklebil se.
"Bratříčku, moje sestřička tě pošle někam. Zkus to, ale myslim, že asi ano, ale jinak mám i jiné typy," promluvila chladně a znova utrhla panence hlavu...

Už jen týden svobody... 102. část

23. června 2008 v 22:24 | Hara-san
Žárlivost...

"Hááá! Iris! Seš ňáká nafouklá ne, co ty ocásku?" Zezubil se na Iris Jiro a mírně se dotknul jejího modroučkého ocásku.
"Nesahej mi na ocas!" Okřikla ho naštvaně Iris.
"Jsi v pořádku, Iris?" Zeptala se Sakura, která to všechno sledovala vedle Jira.
"Ty na mě rači ani nemluv!" Zavřčela na ni Iris.
"Hm?" Pozvedl obočí Jiro.
"Co je?" Zeptala se naštvaně Iris.
"Seš naštvaná. Ještě jsemc tě takhle nikdy neviděl. Copak?" Promluvil Jiro s úsměvem a objal ji kolem ramen.
"Nech mě bejt!" Vyklouzla mi Iris a odešla do lesa.
"Iris!" Zařval za ní Jiro a už chtěl jít za ní.
"Ne!" Vstoupila na do cesty Laiones, dívajíc se smutně na zem.
"Pusť mě, Laiones," promluvil Jiro s nadějí v hlase, že Lai ustoupí, Ale bohužel Lai se ani nehla.
"Nech jí, potřebuje si všechno v hlavě srovnat, ale být tebou..." podívala se mu do očí a Jirovi se zúžily panenky.
"Zase posílá telepatický zprávy," odfrkl si Hiroshi, kterému se šíleně líbila Lainina schopnost a trochu na ni žárlil.
"Ono to jde?!" Vyhrkla Matsuri.
"Jak vidíš, tak jo," ušklíbla se na ni Kumiko. "Majo, ty to umíš?" naklonila se k Mayuko, která se neustále bavila s Gaarou.
"Co? Jo tak! No to neumim. Tohle zvládne jen ten, kdo má kekkei genkai," odpověděla jim s úsměvem a dál se zabývala Gaarou (ne tak, jak myslíte!!! xD)

Opodál...

Pch! Kravka jedna! A Jiro je zase slepej jak patrona! Co si to vlastně dovoluje?! Takovej týpek a hloupej jak nevim co!! Nadávala v duchu Iris a kopala do všeho, co jí přišlo pod nohu, až toho dost zalitovala, protože si nakopla palec o strom.
"Zradil tě tvůj nejlepší přítel?" Zeptal se zvláštní hlas za ní. Iris prudce trhla hlavou.
"Hele, kámo, ať jsi kdo jsi, vylez nebo tě najdu a nakopu ti prdel!!" Výhružně zařvala do prázdna Iris. Z koruny stromu vyskočil černovlasí mladík s tajemným úsměvem. Jeho hluboké černé oči téměř hypnotizovali Iris a zdálo se, že jí vidí až do duše.
"Kdo seš, he?!" Nenechala se vyvést z míry Iris a postavila se do bojové pozice.
"Přítel," usmál se asi dvacetiletý chlapec XD. Iris se trochu uklidnila a uvolnila svůj přistup k němu.
"A co chceš?" Zeptala se opatrně.
"Co bych chtěl? Vůbec nic, jen jsem viděl tvůj naštvaný a přesto tak smutný výraz," odpověděl na to a pokrčil rameny. Byl úplně jiný než Jiro. Byl sice stejně hezký, ale víc tajemný (víc sexy XDDD uhm! XD *kouká na Gaarův výraz xD*), jeho pohled byl víc zamyšlený, víc hluboký... nedokázala si to sama popsat. Jeho oči lemované uhelnými vlasy ji úplně hypnotizovaly.
"Aha," hlesla Iris.
"A měl jsem pravdu, že?" Spiklenecky se na ni usmál.
"Hu! To je fakt!" Kývla na to Iris a zazubila se. "I když ne tak docela."
"Tak povídej," usmál se černovlásek a sedl si na zem ke stromu.
"Já nevím, ani tě neznám. Navíc... Já už bych měla jít za nimi," vymlouvala se Iris a couvala zpátky.
"Nic ti neudělám. Seš mocná, cítím to z tebe," promluvil klidně týpek. Iris si vzpomněla na Laininy téměř první slova: Uklidni se. Seš mocná, cítím to z tebe na míle daleko. Možná bude jako Lai. Její nejlepší přítel. Po pravdě má podobný pohled jako Lai, jen je víc tajemný.
"Já nevím," řekla nerozhodně Iris. Nikdy nebyla takhle s cizím člověkem, ještě aby se mu svěřovala.
"Tak si budeme chvilku povídat, jestli chceš. ale řeknu ti rovnou, že když tě neznám, tak se nebudu moct smát nad tím, co se ti stalo, takže to budu brát nejom vážně, ale je to jen na tobě. Připadáš mi jako skvělí člověk, proto jsem tě oslovil," zašklebil se na ni.
"A řekneš mi jméno?" Zeptala se opatrně Iris, aby potom měla na koho bonzovat, kdyby se něco stalo.
"Mikuto," usmál se chlapec.
"Oukej! Takže kámo...!" ZačalaIris s úsměvem, sedla si vedle něho a spustili řetězák dlouhých historek, pohádek, povídek a různých drbů...
---------------------
Jinak co se týče Mikuta... tady vypadá trochu divně...trochu dětsky, jinak vypadá víc mužně, ale tak jako lepší budu dávat až později, co se o Mikutovi dovíte víc xP
A nečte to nějak málo liví? Že minule napsali jenom dva komentář T_T

Už jen týden svobody... 101. část

22. června 2008 v 22:27 | Hara-san

Jiro a Karin...


Hmm. Nový? Jsem celkem zvědavý. Usmál se pro sebe Misaki se opřel se zády o hrad.
"Nepříjde jen kluk, ale i holka. Jsou to sourozenci," promluvil mu povědomí hlas vedle něho.
"Hu! Zapomněla jsem to říct!" Zazubila se Iris. Její pes vedle hlasitě zavyl a celkem se i zdálo, že se Iris směje.
"Drž hubu, čokle!" Nasupila se Iris, která svému psovi velmi dobře rozumněla.
"Hm?" Pozvedl obočí Misaki.
"To není pro tebe důležité, přece bys ses nebavil s nižšími lidmi jako jsme my," snažila se o milý úsměv Lai.
"Hej! Možná jsem nižší člověk mezi vysokými lidmi, ale nakopat zadek taky dokážu," naoko se urazila Iris. Laiones se zasmála.
"Já vím, Iris. Jsi silnější než někteří z vysokých lidí," kývla na to s úsměvem Lai, ale bylo vidět, že ten její úsměv je zvláštní. Jako by na ni byla hrdá. Iris to trochu zamrazilo, protože se na ni Lai nikdy takhle nedívala (Ne!! Žádný lesby, ok?! XD).
"Hm. Fakt? Dyť jsi mě ještě pořádně bojovat neviděla. Ale jako dík," zazubila se na ni a pohladila svýho psa.
"Poznám, kdo je silný a kdo ne," mrkla Lai. "Jak vidím, jdou k nám naši nováčci," pronesla nakonec a podívala se do dáli na dvě blížící se postavy. Misaki si toho již taky všiml a Iris netrpělivě vyhlížela vedle Laiones.
"Už tam jsme!" Zvolala hnědovlasá dívčina k o něco většímu blonďáčkovi vedle sebe, který se na ni jen zazubil.
"Myslíš, že tohle bude náš pravý domov?" Zeptala se ho a vyhledávala očí kontakt.
"Já se nikdy jako bezdomovec necítil," zašklebil se na ni až se mu zalesklo v jeho modrých, hlubokých očí.
"Pche! Můžeš někdy něco brát vážně?!" Nasupila se brunetka se sluchátkama kolem krku.
"Hmmm... Ne!" Ušklíbl se veselý týpek a začal zdrhat před svou sestrou.
"Nenabourej!" Ozval se hlas u nich. Oba sourozenci se pomalu otočili k menší bloďaté dívčině.
"Já jí to taky říkám, že má běhat tak, aby se jí nic nestalo!" Kývl na to vysmátě Jiro.
"Hm. Ale to bylo na tebe," zašklebila se Lai, ale do toho skočila Iris.
"Ale ticho! Takže týý seš kdo?!" Píchla prstem do hrudníku blonďáka a ušklíbla se.
"Jiro, tohle je Karin," mile se usmál Jiro, až Iris málem roztála, což vůbec nedala znát.
"Vítám vás tady," promluvil Misaki, který taky dorazil k nim.
"A vy jste?" Zeptala se Karin a tím vzala Jirovi slova z úst.
"Já jsem Iris a tohle je Laiones a...a... hu!" Zakřenila se iris na Misakiho.
"Misaki," usmál se a podíval se na oba nový ninji jeho vesnice.
"Těší mě," zazubila se Karin.
"Jo, nás taky," kývla na to Laiones.
Že bych získal přátele? Ptal se sám sebe Misaki a díval se, jak se Iris vesele baví s Jirem a Lai si klidně a s mírným úsměvem povídá s Karin. Nakonec se jen usmál a kývl.
"Takže přátelé?" Zeptala se úplně mimo Laiones, což Misakiho dorazilo.
"Ty mi vážně čteš myšlenky!" Zasmál se Misaki. "Ano, přátelé," kývl na to a všichni se jen usmáli.
"Hm? Co se tu děje?" Ozval se chlapecký hlas. Když se višchni otočili za hlasem, uviděli blonďatého kluka, který celkem připomínal holku a jeho kámoše, který neustále žvýkal žvýkačku...
Zpátky v přítomnosti...
Přátelé...Jsou pro mě všechno. A když už mám i sestru a i svou holku... Podíval se na Lai a Maju ... Tak budu asi nejšťastnějším člověkem na světě. Usmál se a podíval se na nebe, jako by mu chtěl poděkovat...

Už jen týden svobody... 100. část

22. června 2008 v 10:59 | Hara-san
Oslavujte xD už je to 100. část!!! XDD

Zpátky do minulosti...


O několik hodin později...
"Páni, už bysme taky mohli zastavit a oddychnout si," vydechla unavaně Pilika.
"Taky si myslím," kývla na to s úsměvem Sakura.
"Ona vážně myslí?" Řekli dvojhlasně Iris s Lai a nechápavě se na sebe podívali.
"Holky!" Okřikl se potichu Misaki. Lai se jen mile usmála, ale stejně si myslela s Iris svý.
Je jí hodně podobná... Jen nemá v sobě to, co Mayuko. Je možná ale i hezčí a svou moc ovládá stejně dobře jako Maja. Navíc... Mít vedle sebe jako nejlepší kamarádku Iris, to je to, co ona potřebuje. Iris je sama o sobě mocný člověk, ale na druhou stranu umí ukázat i něco jiného než sílu. Přátelství, radost, smích. I to, že je trošičku praštěná jako Jiro je skvělí. Ještě jsem ji nikdy neviděl pořádně bojovat, ale myslím, že brzo uvidim. Tyhle dvě jsou dva opaky. Jako voda a oheň, ale přitom se stejně mají tolik rády. Zvlátní... Myslel si Misaki a přitom se díval do země.
Potom, co utela Maja to nebylo o nic lepší. Myslel jsem si, že když odejde, budu mít konečně klid, ale nebylo to tak. Jen díky nim jsem takový, jaký jsem...
O 8 let zpátky
Proč jsou lidi takový? Proč musela zabít moje rodiče?! Myslel si Misaki chodící po studeném lese.
"Lidi nikdy nebudou podle tvých představ," ozval se hlas za ním. Misaki prdce trhnul hlavou.
"Kdo jsi?! A jak můžeš číst mé myšlenky?!" Vyhrkl na černou postavu ve stínu a popadal kunai.
"Nečetla jsem je. Ten tvůj výraz řekne všechno," proluvil něžný, ale vážný a trochu mrazivý hlas.
"Mayuko?!" Vydechl potichu Misaki.
"Mayuko odešla včera," odpovědělo děvče a vystoupilo na měsíční světlo.
"A kdo seš?" Zeptal se opatrně Misaki a nestouštěl kunai z ruky. Dívka se k němu pomalu blížila. Byla asi tak o rok mladší než on, ale přesto z ní měl nucený respekt.
"Jsem Laiones. A drž ten kunai takhle dál a asi ti ho vezmu," zašklebila se na něj.
"A co tu chceš?!" Nepřestával jí podezírat Misaki, ale kunai uklidil.
"Co tu chci? Já v této vesnici bydlim, slepče! Uh, navíc sem chodím pořád. Je to tu nejhezčí. Pořád jsi vedl vzpoury proti SVÉ sestře, ale jinak se o lidi vůbec nezajímáš. Jen o sebe!" Promluvila ledovým a velmi vyčítavým hlasem. Misakimu se zůžili panenky. Sakra! Ona má pravdu! Proletělo mu hlavou.
"UÁÁÁ!" Ozvalo se šílené zaječení a Misaki se sesypal k zemi s velkým břemenem na zádech.
"Soryyyyy!!! Uklouzla mi ona!" Ukázala na ni prstem vysmátá dívčina a omluvně se podívala na Misakiho a pak na Lai.
"Jako obvykle," zasmála se Laiones a pomohla oboum vstát.
"Misaki, tohle je Iris, moje nejlepší kamarádka," představila Iris Laiones a usmála se.
"Těší mě," kývl na to Misaki trochu znudeně.
"Lháři!" Zašklebila se Iris. "Hele, Lai! Musíme za Lainem a Hiroshim!! Prej přišel do vesnice novej kluk!" Zvolala nakonec vesele a pelášila si to pryč.
"Jasně!" Kývla Lai a zmizela v odláčku páry...
"Mo-ment..." Vydechl Misaki, ale už obě byli pryč. "tak nový kluk, jo?" Ušklíbl se a objevil se před hradem, kam měl nový člen této vesnice přijít...

Už jen týden svobody... 99. část

21. června 2008 v 20:59 | Hara-san

Misaki a Lai...


"To máš pravdu, ale tys to třeba poznal, takže to nebude jenom v tom," protestovala Lai.
"Za začátku jsem tě taky neměl moc rád, protože jsi mi trochu připomínala Maju," odpověděl jí na to Misaki s úšklebkem.
"Fajn, fajn," zvedla ruce Lai a zasmála se, "Ale stejně..." Odfrkla si. Misaki ji ale rychle a jemně chytil za bradu a podíval se jí do očí.
"Hlavně se mi ale neměň. Buď taková, do které jsem se zamiloval," zazubil se na ni, až to Lai zaskočilo.
"Sladkej úsměv?" Zeptala se opatrně, ale bylo vidět, že se směje.
"Tyyyy!!!" Vykřikl Misaki a začal jí lochtat.
"Hej! Nech měě!" Seskočila ze stromu Laiones a vyplázla naněj jazyk. Misaki seskočil za ní, ale opravdu jí nechal.
"Už je tma," promluvila po chvilce Lai, aby navázala konverzaci.
"Nečekaně. Ale ty hvězdy jsou hezký. Už dlouho takhle nebylo jasno," kývl na to Misaki a podíval se na Lai měsícem ozářený obličej.
"Hm. Něco se děje... ne... něco se dít bude," dívala se svýma hypnotickýma očima na hvězdy. Misaki si mezitím sednul na zem ke stromu.
"Vědmo," poškádlil ji Misaki s úsměvem.
"Pch!" Na oko se urazila Laiones a sedla si vedle něj.
O hodinu později...
"Laiones?" Špitl potichu Misaki.
"Hm?" Ozvala se velmi výřečná Lai, která usínala Misakimu na rameni.
"nechceš už jít spát?" Zeptal se a jemně do tí drknul.
"Asi jo," zabrblala unaveně Lai. Misaki vstal, dal si Lai na záda a mířil si to k němu domů, zatímco se ho Lai pevně držela.
Druhý den v šest ráno...
"Blaf!" Vyštěkla na všechny vysmátě Iris.
"Zdar! Tak co tý?" Plácl jí přátelsky do zad Jiro.
"Pch! Co by?" Zašklebila se na něj Iris.
"Hej, klid, ne?" Ušklíbl se zase Lain.
"Ale ticho, ty princezničko!" Mávla nad ním rukou Iris a Laiones se začala smát.
"To nebylo vtipný," odfrkl si trochu uraženě Lain.
"Když se směje Lai, tak jo!" Vyplázla na něj jazyk.
"Hej ale fakt už nebuď hnusná," promluvil Hiroshi, který zrovna přišel.
"Jsme všichni?" Vložila se do toho Mayuko, která tu byla mezi prvníma.
"Hai!" Kývla Karin s úsměvem.
"Dobře, tak vyrazíme," zareagovala na to Maja a šla zpátky do vesnice vody. Už zítra... Pomyslela si Maja, vzpomínajíc, že zítra uplyne 7 dní.
"Iris?" Promluvila Laiones.
"He?" Otočila se k ní Iris a zazubila se.
"Tebe ta Sakura štve, co?" Podívala se na ni šibalsky.
"No hej! Já bych tu holku... mpchf!" Iris si začala prokřupávat klouby a máchala všude možně rukama, aby ukázala, co by jí asi udělala xD.
"No jasný, chápu," zasmála se Lai.
"A Jiro mě taky štve!" Mručela naštvaně Iris vedle svýho psa.
"Nedivim se ti, je to takovej slepej debílek," usmála se Lai.
"Přesně!" Kývla na to nasupeně Iris...

Už jen týden svobody... 98. část

20. června 2008 v 14:49 | Hara-san
Velitelka...

"Laiones, půjdeme s Majou jí pomoci s jedním člověkem," promluvil po chvíli Misaki a podíval se na Lai, která klidně seděla na okně s rukama založenýma na prsou.
"Jakým?" Vydala ze sebe a podívala se na zapadající slunce.
"Jmenuje se Kaito," začala Mayuko, "černý loutkař, možná..."
"Vím, o kom mluvíš. Už jsem o něm slyšela. To seš ty, která ho přivedla na druhou cestu, co?" Skočila jí do toho Laiones. Všichni ztuhli a s zmraženými pohledy se podívali na Mayuko. Misaki se naštvaně dál díval do talíře, ale raději nic neříkal.
"Jestli myslíš, že když člověk někoho odmítne, je trestný... Ano, přivedla," kývla na to rázně Maja, až na ni Kumiko začala být hrdá.
"Fajn," pronesla jednoslovně Lai a znuděně si oddychla.
"Prosím, pomož nám," vložila se do toho Sakura.
"Ježiš a ty seš zase kdo?!" Vyhrkla Laiones, když viděla Sakury růžovej xicht XD.
"Sakura Haruno, chuunyn z Konohy," usmála se Sakura. Iris se podívala na Lai a zatočila panenkami, jako by chtěla říct: Totálně vypatlaná! Lai na to s úsměvem kývla a podívala se zpátky na Sakuru.
"Sakura? Proč mi tvoje jméno připomíná Sakurwu?!" Zašklebila se na ni Lai. Všichni na ni vyvalili oči až na Iris, která dostala záchvat smíchu. Sakura začala blednout a měla sto chutí Lai rozdrtit, ale svoje pocity dokázala udržet.
"To... nevím," přemohla se říct alespoň dvě slova Sakura.
"Rači nebudu reagovat. Je jasný, že pomůžu. A nečumte tak na mě!" Řekla Lai a podívala se na Iris, která se jen šklebila a držela smích.
"Tak?" Zeptal se nakonec Hiroshi.
"Co tak? Rozkazy jsou snad jasný ne?" Koukla na ně otráveně a sedla si zase na okno nohama ven. "Hiroshi, ty zajisti pár lidí, kteří by chtěli taky riskovat život. Jiro, zajisti dostatek jídla. Iris ti jako vždy pomůže," zabrblala nakonec pro pořádek a vyskočila z okna.
"To byla sprcha..." Pronesl Lee a oklepal se.
"To máš pravdu. Tohle jsem ještě nikdy neviděla!" Promluvila naštvaně Sakura.
"Lai má dobré srdce. Pravda, vždycky je takhle upřímná, ale to je tak všechno," vysvětlil jim Misaki.
"Pche! Až moc, ne?" Vložila se do toho Yutaka.
"Omlouvám se, ale budete se muset s tím nějak poprat," pokrčil rameny Hiroshi a ušlíbl se na ně, když odcházel obstarat všechno, co mu Lai nařídila.
"Pro vlastně velí všem ona a ne ty?" Zeptala se Maja zvědavě.
"Je lepší velitel než já. Já velím v bitvě, ona v těchto situacích," odpověděl jí Misaki s úsměvem. "Teď mě, prosím, omluvte. Kawazu vám ukáže vaše pokoje. Zítra vyjdeme v šest hodin ráno," řekl nakonec Misaki s zmizel za dveřmi.

Opodál...

"Myslel jsem si, že budeš tady," promluvil Misaki a úsměvem.
"Jistě, dyť jsem tu pořád," odpověděla Lai a sedíc na stromě se dívala do dáli na zapadající slunce. Misaki vyskočil za ní a sedl si po její levici.
"Byl z tebe rozruch," řekl Misaki a podíval se na Lai, která se dál dívala do dáli.
"Nečekaně. Doufám, že jsi mi nepřišel udělat scénu nebo mi zakázat se chovat takhle. Jsem taková-"
"Nic takovýho jsem nechtěl," přerušil ji Misaki se zvednutýma rukama. "Sakura mi taky nebyla sympatická a jak jsem koukal na Iris, tak té taky ne," dořekl větu a usmál se. Lai to přinutilo se na Misakiho taky podívat a mírně se usmát.
"Nedivim se jí. Navíc... Nikdy bych ani nečekala, že tvoje sestra bude vypadat takhle," zasmála se Laiones.
"To máš pravdu. Čekal jsem, že bude bílá jako stěna, bude se oblekat do černé... bude jako... jako..." Misaki se marně snažil vyhledat přirovnání.
"Jako já," pomohla mu Laiones a ušklíbla se.
"Ty nejsi bílá jako stěna. A navíc máš dobré srdce," nedal se Misaki a objal ji kolem ramen.
"Většina si to nemyslí..." odvrátila od něj zrak Lai.
"To proto, že jim nedáš možnost..." odpověděl jí na to Misaki...
------------------
Tak, máte to dlouhý a snad se vám to bude líbit xP

Už jen týden svobody... 97. část

19. června 2008 v 21:34 | Hara-san

Pomoz mi, prosím!!


"Pro pomoc?!" vyhrkla Karin a postavila se, až jí spadla židle.
"Jo, jeden týpek furt otravuje! Potřebujem se ho zbavit!" promluvil po dlouhé době Akio.
"Týpek?" začala konečně dávat pozor i Iris.
"Jo, Kaito. Někdo mu říká černý loutkař, protože se dokáže dostat do nějakého těla a způsobit na něm velké škody." kývl na to Takumi.
"To je-škyt- vážně týýý-škyt-pek!" vypísla nadšeně Iris, ale pak si zase trapně sedla, když viděla vražedný pohledy jejích nových přátel.
"Hm. Týpek." kývla na to Maja a začala se smát.
"Tak pomůžete nám?" zeptala se nakonec Pilika.
"Hmmmm..." zabrblal zamyšleně Misaki a podíval se do talíře.
"Určitě!! Bude to super trénink!!" zařval do toho Jiro, až málem strhnul stůl xD.
"Hrozně moc děkujem!" usmála se Sakura až Jiro zrudnul. Pch! Co na něj tak čumí?! Vyněla v duchu Iris na Sakuru.
"Tak dobře." kývl na to i Misaki a Maja mu skočila přes stůl kolem krku XD.
"A ty se jmenuješ jak?" zeptal se Jiro a ukázal na Sakuru. Ještě se jí ptej! Vyštěkla v duchu Iris.
"Sakura Haruno, Jiro," usmála se Sakura a vzala si pár kuliček vína do ruky. Sakura?! To zní jak Sakurwa! Bavila se v duchu Iris.
"Hezké jméno," zamyslel se Jiro. Cože?! Si ze mě dělá prdel ne?! Vykulila na něj oči Iris.
"Díky," zazubila se Sakura.
"Je tu nějaký ticho potom, co Iris nemůže mluvit." zasmál se Hiroshi, ale hned toho nechal potom, co na něj Iris hodila vražedný pohled. Bože! Pomoz mi!! Prosila Iris boha na nebi, ale nějak se nic nedělo.
"Hm?" ozval se neznámí hlas u dveří.
"Lai-škyt-ones!!" vyškytla (! XD) Iris a běžela jí naproti.
"Co to tu je za sraz?!" zabručela Laiones a přišla k Misakimu.
Uh... jde z ní strach. Pomyslel si Naruto, když viděl Lai s vražednýma očima koukající na něj.
"Laiones, tohle je moje sestra, Maja. Majo, tohle je Laiones Jakawa," seznámil je Misaki. Obě dívky se podívala sobě navzájem hluboko do očí, až se nakonec mile usmála Maja.
"Těší mě." promluvila Mayuko.
"Jo, jasně. Prosím, ne tak sladce," zašklebila se Lai a přešla k oknu.
"Tohle je můj člověk!" vyštěkla Kumiko.
"Ne! škyt- tohle je-škyt- můj člov-škyt-ek!!" zasmála se Iris a objala Lai kolem ramen.
"Ty budeš Kumiko, co?" zeptala se Laiones a snažila se nespadnout z okna po Irisinou váhou.
"To jsem tak populární, že mě znáš?" zašklebila se na ni Kumiko.
"Spíš jsem slyšela tvoje jméno, když jste šli do naší vesnice," odpověděla jí na to Lai.
"ŠKYT!" škytla Iris, když chtěla něco říct.
"Jiro si zase hrál, co?" usmála se Lai, mávla rukou a Iris měla po škytání.
"Ha! Díky, Lai!" hodila co největší škleb na Jiro, který jí to oplatil...

Už jen týden svobody... 96. část

18. června 2008 v 17:11 | Hara-san

A teď vážně...


Jiro si stoupl před zdrhající Iris, která nestihla zabrzdit a sejmula Jira XD. Oba se rozplácli na zemi jak širocí, tak dlouhý, navíc se oba dva smáli s hlavou v zemi, takže vydávali zvláštní vzuky. xD
"Tak a teď mi dej ten bublifuk!" vytrhl jí ho Jiro z ruky.
"Pche!" odfrkla si naoko uražená Iris.
"Já ti dám pche! Teď příjde tvůj trest!!" zašlebil se Jiro a podíval se na bublifuk.
"Nééééé!!" zavřeštěla Iris. "Kde je ten čokl, když ho zrovna potřebuju?!" ohlížela se kolem a nenápadně se snažila zdrhnout. "Navíc mě volá maminka. Ano mami? Co si říkala? Jooo už jdu!" rychle vstala a pelášila si to pryč xD.
"Tak to ani náhodou!" chytil ji Jiro a podlomil jí nohy.
"Néé! Musim za maminkou!! Mamííí!!!" pištěla Iris a Jiro se málem udusil smíchy.
"Drahý, pojď mi pomoct!" otočil se na Misakiho, který raději dělal, že ho neslyší. A tak Jiro vymyslel jiný plán.
"To si vypiješ!" řekl s úšklebkem. "Doslova." dořekl větu.
"Heeee?" tohle byla Iris poslední slova, protože Jiro ji chytil hlavu a nalil do ní ten bublifuk. Iris začala kníkat, kašlat a plivat XD
"Děláš si prdel?! To je jedovatý!!" zakřičela do toho Kumiko.
"Neblázni! Jiro si tyhle přípravky míchá sám. Chutná to jak žvejkačka." smála se Karin. "Ale celý den budeš škytat." zakřenila se.
"Co-škyt-nééééé-škyt-ééé XDD" snažila se křičet Iris ale moc jí to nešlo.
"Ha! A máš to!" zasmál se Jiro a chytil i kolem ramen.
"Hele-škyt!" ukázala na něj Iris prstem, ale jak škytla, vyletěla jí z pusy bublina XD. Všichni dostali totální výbuch smíchu. I škytající Iris, ale nevíc, kdo se málem udusil smíchy byl Jiro, kterej třískal pěstmi do země.
"To-škyyt nen-škyt-í vt-škyt-ipný!!!" smála se Iris, ale pořád do toho škytala, což způsobovalo u ostatních ještě větší záchvaty smíchu.
Po několika minutách smíchu a Irisina neustálého škytání promluvil Misaki: "Tak pojďte dovnitř, nebo odsud neodejdem!" usmál se a vešel do hradu...
V jídelně...
"Pěkná jídelna!" zasmála se Kumiko konečně po pořádném jídle, zatímco se všichni pochychotávali Iris, která v jídelně vypustila již mnoho bublin XD.
"Že- škyt- jo! Sak-škyt-a al-škyt-e už m-škyt-ě to ser-škyt-e!" vztekala se Iris a hodila na Jira vražedný pohled. //víte co jsem četla, když jsem to kontrolovala? XD ---> Vztekala se Iris a honila na Jira vzrušený pohled XDD *výtlem xD*//
"Cukroušku ona na mě zle kouká!!" málem se rozbrečel Jiro, což Iris trochu zlepšilo náladu, protože nesmát se, když je s Jirem, se nedalo.
"Promiň, Iris, ale snad víš, co se stane, když mi někdo sebere bublifuk." mile se na ni usmál, ale Iris hrála uraženou s škytajícím výrazem XD.
Tento rozhovor se ale vůbec netýkal Maji a Misakiho. Seděli naproti sobě a celou dobu si nehnutě koukali do očí.
"Tak proč jste tady?" zeptal se Misaki nakonec. "Vím, že jsi nepřišla jen tak."
Všichni se otočili k Misakimu až se ozvala Iris: "ŠKYT! XD" všichni zase popadali pod stoly s velkým výtlemem.
"Klid, prosím. Buďte chvilku vážní." promluvil do toho už trošku naštvaně Misaki.
"Klid, buď rád, že jsou šťastní." usmála se Maja.
"Tak proč jsi tu?" nedal se Misaki a ušklíbl se na ni.
"Přišla jsem pro pomoc, bratře..."

Už jen týden svobody... 95. část

17. června 2008 v 18:31 | Hara-san

Iris a Karin...


"Ještě vy sem choďte!" zvolal Hiroshi směr jih od ostatních.
"To víš, čokl mě sem dotáhl!" zasmála se Iris, ale pak si uvědomila, že její vlk je někde v čudu. "Safra..." zakřenila se a ťukla se do hlavy.
"Jsme zvědaví, nee?" ušklíbla se Karin.
"Karin! Zachraň mně, můj drahý!" vřískl Jiro k Misakimu, když uviděl svou sestru. V tu ránu všichni dostali další výbuch smíchu. Iris sice skoro nevěděla, o co jde, ale mohla se taky potrhat smíchy. Chjop... zabalte mi ho, vezmu si ho domů! zasněně se smála Iris.
"Jo! Holky! Tohle je Maja! Ta Misakiho sestra!" ukázal na Mayuko Jiro s úsměvem od ucha k uchu.
"Ma-coooo?" nastražila ucho Iris a zasmála se.
"Mayuko neboli Maja!" promluvil jí do ucha Jiro.
"Ahááá... ten hrah?" zeptala se Karin zatímco se Iris přemáhala nezrudnout xD.
"Jop." kývl na to Hiroshi. "Jen už vrah není..."
"Mam chuť na banán..." zakřenila se Iris na Karin, která věděla, o co jde.
"Eehh... tedaaa.... To máme dneska ale hezký počasí, že?" zamluvila to nakonec Iris, když viděla nechápavý pohledy od svých přátel.
"Iris? Rači se nebudu ptát, jak jsi to myslela s tím banánem..." začal se smát Jiro, až Iris zrudla, protože se začala dusit smíchy i s ostatníma XD.
"No, my půjdem teda do hradu." rozhodl Misaki a usmál se.
"Okééé!" zasmála se Iris. "Jen co najdu čokla!" zakřenila se.
Maja jen kývla a vydala se za svých bratrem.
"Takej bejvák!" vřískla Kumiko s otevřenou pusou.
"A to nevíš, kolik tam maj banánů!!" houkl Jiro, aby ho Iris pořádně slyšela. Jak samozřejmě čekal, všichni se začali zase dusit smíchy.
"Zabij mě! Ještě toho tak!" smála se Iris.
"To bych ti nikdy neudělal!" usmál se Jiro a naooko se urazil.
"A to ti to mám jako sežrat?!" ušklíbla se naněj Iris.
"Jistě že! Pche mi ani nevěří'!!" zavtářil se velmi uraženě, až přitom další dostávali zase výtlemy.
"Promiň, promiň, promiň!" zasmála se Iris a objala ho kolem ramen a... až jí její čokl začal otravovat a odstrkávat od něj XD. Iris mezitím stihla vyfouknout bubliny z Jirovo bublifuku, protože ví, že na svůj bublifuk nedá sáhnout.
"Nééé!! Můj bublííífuuuk! Tak to si vypiješ!!" vyštěkl Jiro se smíchem a chytil Iris, přitom se do ní snažil nalít ten bublifuk.
"DEBÍLKU!! Co to děláš?! Já nejsem stroj na dělání bublin!!!" kvičela (ehe?! xD) Iris a snažila se mu zdrhnout ...
"Dobře... nechám tě, ale jenom proto, že seš holka a mám tě rád!!" zašklebil se na ni Jiro.
"Pche! Holky jsou stejně dobrý jako kluci!!" sebrala mu bublifuk Iris a začala zrdhat, přitom v patách měla smějícího se Jira a výtlemy svých nových i starých přátel.
"Trhej, pse!!" vyštěkla (jako zakřičela XD) Iris, ale čokl raději zdrhnul XDD

Už jen týden svobody... 94. část

15. června 2008 v 19:58 | Hara-san

Nový přátelé...


"To se musíte úplně milovat!" zakřenila se Kumiko na Jiru.
"Ale ještě jsem ji o ruku nepožádal," zazubil se na ni mile Jiro a svýma hlubokýma modrýma očima se díval na bublinky poletující kolem nich.
"Tady je ňákej sraz, ne?" ozval se další hlas za nimi.
"Něco podobnýho! Je tu ta...taa... heeee??" zase se zazubil Jiro a poškrábal se za uchem, protože si nemohl vzpomenout na Majinino jméno.
"Maja!" houkl Misaki.
"Ta tvoje sestra?" zeptal se jeden z těch dvou, kteří na ně promluvili.
"Jo! Tohle koťátko je ten zabiják!" ukázal na Maju Jiro, která málem zrudla.
"Koťátko?!" rozkašlala se Kumiko. "Můžete, prosím vás, mluvit netak sladce?" Maja celou dobu byla ticho. Nějak vůbec se nezapojovala do řeči a ani se jí do toho nechtělo. Nějaký rozhovor, jestli je nebo není zabiják nebo koťátko, jí nějak nepoposrtrčil k tomu, aby něco řekla.
"Fajn. Já jsem Hiroshi a tohle je Lain." kývl Hiroshi k Lainovi a prasknul bublinu ze žvýkačky.
"Tohle je kluk?" pošeptala potichu Sakura Matsuri a podívala se na Laina.
"Taky jsem si říkala, že je to divný." kývla na to Matsuri, až nakonec obě dvě jen pokrčili rameny.
"Jo, jsem kluk." ušklíbl se na ně Lain. Obě holky zmrzly a s nuceným úsměvem se omlouvaly.
"V pohodě. Tohle si o mě myslí víc lidí. Ale nejsem teplej!" zasmál se Lain na ostatní.
"Cukrouškuuuu!!!" využil jeho slov Jiro a skočil Lainovi kolem ramen. "Ale nesmíme říkat nahlas o našem vztahu. Misakimu by to mohlo být líto!" sladce se na něj usmál.
"Nenapil ses hodně chlastu?!" pozvedl obočí Lain.
"Jistě že ne! Ale máš krásný obličej, když se divíš!" smál se Jiro. Jo, on se sice jen smál, ale ostatní se váleli smíchy po zemi. Kumiko třískala pěstmi do země a její vlasy zářily zlatavou barvou. I ostatní se dusili smíchy jako ona, jen pár lidí jako je Gaara, Maja,Neji a Misaki zůstali na nohou.
"Velmi vtipné, Jiro!" odpálkoval hoLain a sundal mu ruku z jeho ramen a mírným úsměvem.
"Ty mě nemáš rád!!l" vřískl Jiro a skočil Misakimu kolem krku a předstíral, že brečí.
"Jiro, ty bejt v nějakým divadle, tak vyděláváš miliony!" plácl se do čela Hiroshi a pomalu vstával ze země.
"Myslíš, že se umim taky tak hezky kroutit jako ty modelky?" podíval se na svůj zadek Jiro a zakřenil se. Ostatní dostali další výbuch smíchu, když viděli, jak se Jiro snaží kroutit zadkem XD.
"Oukej! To stačí! Ještě mě zabiješ!" chechtala se Kumiko a pomalu vstávala ze země.
"Jako můj vztah s Lainíčkem a Misakím není k smíchu!!" štěkl na ni Jiro pobouřeně a všichni se zase začali smát.
"Takže. Slečno Majo, dovolila byste mi, abych si vzal vašeho bratra?" andělsky se na ni podíval Jiro. Maja se probrala ze svého myšlení a usmála se.
"Ještě řekni, že jo a nevim, co ti udělam!" zasmál se Misaki.
"Jistě že ano!!" vyplázla na něj jazyk Mayuko a začala se smát.
"Zrádkyně!" zamumlal Misaki, když viděl, jak Jiro začíná plánovat svatbu. XD
"Pfff... takovýho kluka je škoda!" prohodila potichu Kumiko se smíchem k Jirovi.
"Co si říkala?" zeptal se Jiro a připlazil se k ní, protože ho mezitím začal Misaki škrtit.
"Co? Níc!" usmála se Kumiko a zvedla se za země...

Už jen týden svobody... 93. část

14. června 2008 v 18:25 | Hara-san

"Zase novej?!"


"Proč bychom měli být divní?" zeptal se Misaki s krapet naštvaným tónem.
"To je furt: 'Vždyť jsi můj bratr!' 'Nikdy jsi mě tak nebrala!' 'To není pravda!'.... Víte co ještě tomu chybělo? Západ slunce a hlasitý výkřik: 'Miluju tě!' " oklepala se Kumiko a zašklebila se na oba dva sourozence. Maja se plácla do hlavy a málem se rozbrečela smíchy, však u Misakiho to tak nebylo.
"Co ty vlastně o nás víš, he?! To seš tak pitomá nebo to?!" vyštěkl na ni.
"Nezabíjej mě, nezabíjej měě!!" pištěla Kumiko a kryla si obličej rukama, přitom se nemohla přestat smát.
"Ty...!" Misakimu ujížděli nervy. Nesnášel ty lidi, kteří všechno brali na lehkou váhu, nebo odsuzovali něco jako je přátelství, láska, rodina... Bylo na ni přítom vidět, ty tyhle tři slova nesnáší.
"No já! Nečekaně," vytáčela ho dál Kumiko.
"Dost vy dva!" Vložila se to toho Mayuko a stoupla si mezi ně.
"Kumiko, ty se laskavě uklidni. Možná to byl doják, ale prostě nemohli jsme přijít a říct: 'Čau' 'Nazdar' 'Tak se zas vidíme' 'No jo. Stejně tě nemam rád, ale už je mi to fuk.' " Maja si dala záležet, aby v jejích slovech byl takový ten přízvuk robota a pak se jen zašklebila na Kumiko, na které bylo vidět, že uznala, že měla Maja pravdu.
"A Misaki. Nic si z toho nedělej. Kumiko je jiná, než obvykle ze sebe dělá," zazubila se na svého bratra.
"Co to zase kecáš?!" Vyštěkla Kumiko.
"Nekecám, mluvím.... Pravdu!" Nenechala se vytočit Maja.
"Ou... Naše slečna přišla na to, že jsem hodný beránek, nebo co?" odfrkla si znudně Kumiko.
"Ne, ale tak už tě nejaký ten čásek znám, ne?" provokativně se usmála Maja.
"Oukej. Tak fajn, ale tenhleten člověk," ukázala se Misakiho prstem, "Ne mi vůbec nelíbí!"
Misaki se jen mírně zamračil, ale vůbec nic neřekl. Neměl co, tu holku neznal, takže nebyl důvod něco na to namítat.
"To si povíme později." zazubila se Mayuko, poplácala ji po zádech.
"Nesahej na mě!" zablýsklo se Kumiko v očích a ďábelsky se ušklíbla.
"Co se to tu děje?" ozval se hlas blízko nich.
Kumiko, Maja a spol zvedli překvapeně hlavu a podívali se na kluka zřejmě stejně starého, jako byl Gaara. Jeho zlatavé neposlušné vlasy rámovaly jeho usměvavý obličej a dokonalé modré oči. Byl o něco vyšší než Misaki, takže byla Maja zase tak o hlavu a 3/4 menší než on. V ruce držel malý červený válec, ve kterém zřejmě něco bylo a pomaličku s ním otáčel v ruce. (Takhle, Kaori? xD Jinak sry za ten obrázek, ale musela jsem ho předělávat v photoflitru, takže ty vlasy nejsou tak blonďatý x// XD)
"Jiro!" vykřikl usměvavě Misaki a plácl ho co zad.
"Díky, ale vyrazit dech mi nemusíš," smál se Jiro a pak se podíval na nové lidi stojící před ním.
"Takže panstvo, tohle je můj přítel-" začal Misaki.
"Přítel?!" Skočila do toho Kumiko a začala se šíleně smát.
"No jistě!! Máme se šíleně rádi, že jo, cukroušku?" Zazubil se Jiro, chytil Misakiho kolem ruky a nasadil tón teplouška XD.
"Jiro, pusť mě!" Ušklíbl se Misaki a vykroutil se mu. "Takže tohle je Jiro. Jiro, tohle je moje sestra Maja a její přátelé," představil je Misaki.
"Sestra?! Ten maličká, miloučká, jak jsi povídal?" zašklebil se ironicky Jiro.
"Ano, ano." kývl Misaki.
"No to mě po to!" Usmál se na ni Jiro, vychovaně se uklonil a otevřel víčko od válečku, ze kterého se nakonec vyklubal bublifuk.
"Bublifuk?!" vyhrkla pobaveně Matsuri a Jiro na ni jen vyplázl jazýček.
"Jiro, co ten škrábanec na ruce?" zeptala se zvědavě Maja a ukázala prstem na jeho poškrábanou ruku.
"My se se sestřičkou máme šíleně rádi!" zazubil se Jiro a vypustil do vzduchu několik bublin...

Už jen týden svobody... 92. část

13. června 2008 v 18:06 | Hara-san

Bratr a sestra...


"Fajn... Majo..." snažil se usmát Misaki, ale bylo vidět, že přítomnost jeho sestry ho pořád znervóňuje a Maja tu jeho odtažitost cítila.
"Už je to dlouho..." promluvila Mayuko po chvilce, kdy oba stáli vedle sebe, dívajíc se na hroby svých rodičů. Misaki překvapeně zvedl hlavu k Maje.
"Pamatuju si na den, kdy jsi vyšel z akademie." usmála se Maja, ale nedívala se na něj. "Tenkrát jsem byla nejvíc stíhaná, takže jsem neměla čas ti poblahopřát. Promiň." úšklíbla se a podívala se na něj. Misaki ucítil na sobě vinu. Ta holka mi hraje na city... Pomyslel si, ale nenechal se vytočit.
"Ale tys to snad překonal. Byla jsem zrovna blízko, když jsi vyšel z akademie a nesl sis hrdě čelenku naší vesnice na hlavě. Koukala jsem na tebe z dálky ze stromu. Poprvé jsem tě viděla tak šťastnýho a říkala jsem si, že jednoho dne se takhle snad budu smát i já. A díky Kumiko a babičce Rieko jsem se rozhoupala k tomuse změnit. A díky mým novým přátelům jsem se vážně alespoň trochu změnila, Misaki. Možná jsi to dřív nevěděl nebo sis to neuvědomoval, ale vždycky jsem tě brala jako za svého staršího bratra." Mayuko se sladce usmála. Misaki se na ni díval celkem již jinak, ale přesto se mu skoro nechtělo věřit, že ta, kterou měl už tolikrát chuť zabít, teď stojí před ním, usmívá se a on by ji šíleně rád objal jako sou maličkou sestričku.
Ale Mayuko to udělala za něj. Nekntokrát mu ale neskočila rychle kolem krku, ale pomalu ho objala, že měl čas ji odstrčit. Neudělal to. Objal ji trochu nervózně, ale i přes to skoro stejně jako Maja jeho.
"Mám tě ráda, Misaki. I přes to, co se nám v minulosti stalo. Moji... ne... naši rodiče by určitě nechtěli, abychom se hádali. Jsi můj velký bráška tak mě, prosím, ber jako svou mladší sestru." zvedla k němu hlavu a usmála se se slzami v očích. Misaki na to jen s úsměvem kývl.
"Jak si přeješ!" drknul ji lehce rukou v pěst do brady a zazubil se.
"Wow! Je to tu... divný..." pronesl někdo z lesa.
"To asi proto, že jsme na hřbitově, ty trubko!" uslyšeli další hlas.
"Nemusíš mi nadávat, Kumiko!!"
"Eh... holky, klídek."
"Naruto! Ty už taky drž hubu!"
"Ale... ale...Sakura-chan!" Jak Misakimu, tak i Maje došlo, že se k nim blíží Maji přátelé a tak jim šli naproti.
"No hurá! Kde jste tak dlouho? Umírám hlady!" vyštěkla Kumiko a objala Maju kolem ramen.
"Když o tom mluvíš, tak já celkem taky." zazubila se Mauyko.
"Málem jsem zapomněl! Pojďte, dáme vám jídlo a vše, co budete potřebovat." kývl Misaki a vedl je k hradu.
"Konečně! Takže už jste jako kámoši?" zeptala se zvědavě Kumiko a andělsky se zazubila.
"Spíš bratr a sestra." mrkla Mayuko a s Misakim se usmála.
"Vy dva jste vážně divní!" zašklebila se Kumiko...

Už jen týden svobody... 91. část

9. června 2008 v 22:23 | Hara-san

Změna?


"Ty nemáš co mluvit o chladných očích!" pronesl hořce Misaki.
"Jistě že mám! Jsi můj bratr!" odpověděla mu na to už zcela zmatená Maja.
"Konečně to přiznáváš?" ušklíbl se na ni.
"To ty jsi mě nikdy nebral za sestru, Misaki! Já jsem se vždycky jen bránila!" argumentovala Maja a se jí vrhly slzy do očí.
"No to určitě!" rozmáchl se rukama naštvaně.
"Je to pravda!" vkročil do toho Gaara. "Když jsem ji viděl poprvé, utíkala před vámi!" dodal nakonec, což Misakiho zarazilo. Měl pravdu! Obvykle byla Maja jimi stíhána. Co teď na to říct?
"To se nic nemění. Co tu chcete?" odvedl téma jinam Misaki.
"Přišla jsem domů. Za prvé chci vidět svého jediného bratra, který je moje rodina a za druhé ti řeknu až potom, co zmizí ten tvůj chladný pohled!" podívala se na něj Maja psíma očima.
"Rodina? Chceš říct, že máš srdce?" zeptal se Misaki nedůvěřivě.
"Debile!!" nevydržela to už Kumiko a pustila se do nadávek. "Dej jí aspoň šanci!! Vrátila se ti po osmi letech. Neznáš jí!! Ona je někdy tak sladká, až mě z ní bolí zuby a ty z ní děláš masovýho vraha!! Hele, znám Maju. Znala jsem ji i před osmi lety, kdy mě málem zabila, ale teď je to jedna z mých nejlepších kámošek, takže si dej bacha nebo ti rozbiju tu tvoji nevymáchanou hubu!!!" zavřeštěla na něj, až Misaki jen zůstal nehybně stát.
"Tak dobře..." kývl nakonec. "Pojďte do našeho hradu." vydechl a mířil si ho domů.
"Já jdu na chvilku jinam..." ozvala se Maja a zašla do lesa.
"Kam?" zakřičel za ní Naruto.
"Za mojí rodinou." usmála se Maja a odešla.
"Zase ten sladkej úsměv." plácla se Kumiko do čela. "Úplně mě bolej zuby!" Misaki se na ni jen díval a mlčel.
"No nestůj tu a jdi za ní, omg! To je jak u blbejch!!" vyštěkla náhle Kumiko a začala strkat do Misakiho, aby se pohnul za Majou.
"Už jdu!" vytrhl se jí Misaki a otráveně vešel do lesa...
U Mayuko...
Vidíš mě, mami? Stojím tu u tebe... po devatenácti letech... Stojím tu jako nový člověk... Maja stála s očima sklopenýma u hrobu její matky a otce.
Tati... podívej se na mě a řekni, co vidíš? Změnila jsem se? Jemným dotykem pohladila hrob až na něj spadlo pár rozpálených slziček, které stékali po horkých lících.
"Mayuko..." promluvil za ní povědomí hlas. Maja trhla hlavou a rychle si utřela oči.
"Hm?" vydala slabí hlásek.
"Jsi tady?" podivil se a pohladil hrob svých rodičů.
"Hmmm..." pípla na to Maja. "A neříkej mi Mayuko... jsem Maja... prosím..."
---------------------------------------
Dneska bez obrázku, nestíhám T_T

Už jen týden svobody... 90. část

8. června 2008 v 16:07 | Hara-san
Oslavujte!! Už máte za sebou 90. díl!!! XD

Pokrevní oči...


"Uhm... ztuhla..." šeptla potichu Kumiko s ostatním, aby se ujistila, že vážní vidí Maju tak, jako všichni. Ostatní jen tiše kývli a podívali se na muže před sebou, kterého Maja nazvala Misakim.
"Kdo jste?! Co tu chcete?!" vyjel na ně kluk, zamřačil se na Kumiko a Mayuko si vůbec nevšiml. Bylo to asi z toho důvodu, že Maja v porovnání s Kumiko byla moc nevýrazná, naproti tomu její kamarádka díky své hlavě a drzosti zářila na míle daleko.
Kumiko to došlo. Ten Majinin výraz jí řekl snad všechno. Chvilku nevěděla, co má dělat. Jestli na něj má začít štěkat jako on na ni, nebo strčit Maju dopředu, nebo se představit a tak dále...
"Twe!! To mě poser!! On tě nepoznal, MAYUKO!" promluvila nakonec Kumiko a na Majiným jméně si dala hodně záležet.
"Mayuko?!" vyhrkl černovlasí chlapec a při pohledu na malé blonďaté děvče se mu zúžily panenky.
Maja na to vůbec nic neřekla. Svoje ruce držela v pěstech a ublíženýma očima se dívala do těch jeho.
Misaki nevěděl, co má dělat. Mayuko se neměla k pohybu a jen tak ji napadnout nebyl dobrý nápad. Co tu, sakra, chceš?! Pomyslel si Misaki, ale neřekl to nahlas, protože ho téměř hypnotizovali Majininy oči. Ty oči, které už tolikrát chtěl nechat zhasnout. Ty ledové, hluboké a nepředvídatelné oči! Má je pořád stejné. Počkat! Misaki se nemohl odtrhnout do jejích očí, ve kterých už neviděl jen to, co dříve, ale viděl i bolest, jen nevěděl čí...
Nakonec Majin pohled spadl na zem a Misaki se znova mohl volně nadechnout. Bylo ticho jak v hrobě. Nikdo se neodvážil říct ani slovo, i když nekteří nevěděli, o co šlo...
Gaara se díval na Maju a měl sto chutí oba nějak dát do pohybu, ale rozhodl, že když se do toho nebude zaplétat, bude to tak nejlepší. Je to Majin bratr a ona by se s tím měla poprat sama, i když má za zády spoustu přátel. Naproti tomu... Misaki tu stojí sám. Nemá nejmenší důvod ji napadnout nebo jí začít něco vyčítat po tolika letech, kdy se vrátila domů.
Konečně se Mayuko dala do pohybu a s přivřenýma očima se přibližovala ke svému bratrovi.
"Stůj! Už ani krok!" pohrozil Misaki kunaiem a postavil se do bojové pozice. Maja jako by byla zhypnotizovaná. Nevyšel z ní ani hlásek. Jen se na chviličku zastavila a dívala se na svého brášku.
Nakonec udělala další krok k němu. Misaki se ohnal kunaiem, ale Maja ho chytila za ruku a vyrvala mu kunai z ruky. Všichni stáli jak přibitý k zemi, jen Misaki byl zmatený a nevěděl, co má dělat.
Nakonec k němu Maja přišla s očima upřenýma do země. Byla asi o hlavu a kus menší než on, ale přesto měl strach z toho, co teď řekne, nebo udělá.
Mayuko zvedla prudce hlavu, oči jí zajiskřily a ona skočila svému bratrovi šťastně kolem krku. Misaki byl úplně mimo. Nečekal to a teď vůbec nevěděl, jak na to zareagovat.
Kumiko a spol se na Maju hrdě usmáli a Kumiko s Gaarou a Takumim na sebe kývli, že Maja udělala dobře.
"Jsem doma, Misaki!! Přišla jsem domů!!" popotáhla Maja a slzy jí stekly po tváři.
"Mayuko, pusť mě." promluvil Misaki chladně a odstrčil ji od sebe. V zápětí ale uviděl Majiny bolestivé oči, až ho to téměř zabolelo u srdce.
"I po těch osmi letech máš stejně chladné oči, jako já!" promluvila po chvíli Mayuko a ty její slova Misakiho vyvedla úplně z rovnováhy...
------------------------
ňáký dlouhý ne? XD

Už jen týden svobody... 89. část

7. června 2008 v 23:37 | Hara-san

Cizinci...


"Pane?" zeptal se šedivý stařec 22 letého muže koukajícího se z okna do lesa. Pravda, byl to již muž, ale přezdívalo se mu černý chlapec, protože vypadal na mnohem mladšího a měl černé vlasy jako uhel.
"Ano?" zvedl hlavu a podíval se na starce.
"Jde k nám celá řáda ninjů, pane. Jsou velice silní, ale nevypadá to, že přichází ve zlém. Ale nikdo neví, co se od nich může očekávat..." přišel blíže dědeček a začal vysvětlovat situaci.
"Takže chceš říct, že jsou silní, že za asi hodinu tu budou a že to vypadá, že přicházejí v dobrém." shrnul to muž a padnul do křesla.
"Ano, ano... ale nikdo neví..." pokrčil rameny starý pán.
"Fajn... takže v podstatě jsou to zatím nepřátelé..." řekl muž otráveně a přejel mu úšklebek po tváři.
"Ano, pane." kývnul na to stařec.
"Nechte je dál sledovat. Naše vesnice je už tak dost malá a nechci, aby byla znovu zničená." rozkázal "chlapec" a přešel do jiné místnosti, kam stařík nevkročil, protože věděl, že se jeho pán začne připravovat k boji pro případ nouze.
"Myslíte, že se něco bude dít?" zeptal se děda s nadějí v hlase.
"Yuny, nemám vůbec tušení." promluvil muž, který vyšel z převlékárny, zavázal si červený šátek kolem hlavy a s plameny v očích a úsměvem se podíval na starce.
"Dobře... Mám vám dát později další infor-" stařec se zasekl, protože do místnosti vtrhl mladý kluk kolem 16 let. "Už jsou tady!! Najednou všem zmizeli před očima a objevili se před naším městem!!!" vřeštěl na oba dva muže v místnosti.
"Uklidni se, Shouta!" okřikl ho černovlasí muž, chytil ho za ramena a zatřásl s ním.
"Omlouvám se, jen jsem běžel přes celé město vám to sem říct." oklepal se omluvně chlapec a vytrhl se muži.
"Děkuji. Za chvíli jsem tam!" kývl na to černovlásek a chlapec odešel i se starcem.
Hmmm... Nový lidé? Co tu chtějí? Podíval se z okna na nebe a na chvíli se zamyslel...
Někde o kousek dál...
"Už abysme tam byli!!" zaskuhrala unavená Yutaka.
"To jo... už se mi žízní lepí jazyk i na zuby!" zasmál se Rinako a poškrábal se za uchem.
"Už tu jsme... stojíme před městem. Už jen vejít..." vydechla Maja, znova se nadechla a krokem vstoupila do města...
"Nekoukají na nás zrovna přívětivě." oklepal se Akio, ale dál házel na lidi milé úsměvy.
"To jo... nakopat do zadku bych je nemohla?" zeptala se Kumiko s andílským kukučem.
"Ne..." odpověděla Maja a zasmála se.
"Já si to myslela." kousla se do rtu Kumiko a pokukovala po ostatních. "Jsem zvědavá na tvýho brášku. Doufám, že nebude tak sladkej jako ty." zašklebila se na Maju.
"Ani nevíš, jak já jsem zvědavá. Na druhou stanu mam trochu strach." zazubila se Mayuko a podívala se před sebe do dáli.
"Stát..." promluvil černosvlasí chlapec, který seskočil ze stromu před nimi do bobku a pomalu se zvednul. Všem připadal celkem mladý. Asi tak sedmnáct let.
"Nevotravuj, protřebujem se dostat do centra města, abysme si mohli promluvit s jedním člo...víčkem. Heee??" Kumča se podívala na Mayuko zkamenělý výraz a zamávala jí rukou před obličejem.
"Misaki?!" vydechla překvapeně Maja a dívala se na svého dlouho postrádaného bratra...
 
 

Reklama