Úvahy

I růže má své trny...

18. září 2008 v 22:22 | Hara xD
Tááák.... koukala jsem tak po kompu do dokumentů a najednou.... kuk! XD Vyskočila na mě jedna úvaha, kterou jsem asi psala před půl rokem XDD no, podívejte se když tak na ni, sice je trochu krátká a taková divná, ae podle mě je k zamyšlení ^.^

Lidi jako ona...

14. května 2008 v 21:41 | Hara-san
Docela bych ráda, abyste si to přečeli....
--------------------------
Tohle nění nijak velká úvaha... popravdě... já můj blog beru něco jako svůj deník. Deník, do kterého můžete všichni nahlédnout... Deník, který semnou zažil mnohé... A když mi sem připíšete komentáře, patříte do toho deníku... jo... máme hezký deník, že? Podle mě ano... Když to vemete kolem a kolem, tenhle "deník" vpodstaně spojil naše životy. Dal je dohromady a vytvořil spoustu vzpomínek mezi námi. Jsou tu fotky, hlášky, povídky, komentáře, záchvaty smíchu, boj o Gaaru mezi mnou a Yukou XD, ale i vylévání si svého srdce, což dělám zrovna ted já...
Ale pak jsou tu lidé, kteří nemají to srdce. Nebo mají, ale srdce jen a jen pro sebe. Je tu někdo jako je ona! Proč někteří musí chodit po blocích, vyhledávat některé a začít nadávat těm, kteří na ně chodí, he? Proč jsou lidi takový... zrovna teď v sobě dusim takový vztek... (viz. komentáře skoro ve všech anketách...). Děsně mi to vadí, ale rozhodně to nechci z blogu mazat. Nemůžu prostě jen tak vymazat vzpomínku. Jednoho dne se tomu zasměju, ale díky mojí přecitlivělosti je mi teď docela blbě... jo, moc se mi nesmějte, dneska mam den blbec xP

Menší úvaha O_o

24. dubna 2008 v 18:58 | Hara-san
Lidi, jako vy, kteří sem chodíte a píšete komentíky [Třeba Kaori, Yukí, Hinata, Pili, Jasmin, Mari apod.]... Víte, že se všici známe jen díky MÝMU blogu?! XD Je to docela zajímavý, že prostě někdo příjde sem na můj blog, začne psát komentíky, odepisovat a pak PRÁSK a je z toho přítelství. XD S Yukí jsem byla už 2× a chodíme spolu XDD A to to začalo "VELKÝM" nepřátelstvím o Gaaru XDD I náštvětnost vašeho blogu ovlivnil můj blog... bez mýho blogu, neznali byste mě... bez mýho blogu... neznali byste ani vy ty ostatní... dobrý ne? XDD OmG!! XD Až mi z toho běhá mráz po zádech XD JÁ VÁM ZMĚNILA ŽIVOT!!! *dusí se smíchy XD* A neříkejte že ne! XD

Malá úvaha - smutné obrázky...

18. září 2007 v 9:01
Smutné obrázky
Když jsem hledala do své sbírky pár obrázků, které pro některé nejsou šálkem čaje, našla jsem jeden hodně dlouhý článek. Tvořitelka toho blogu psala příběh o holce přezdívanou Regina, která psala své smutné komentáře ze života na blog. Napsala, že ta dívka se zabila díky lidem, kteří neumí držet pusu zrovna, když je to nejvíc vhodné. Sama jsem tomu nevěřila, a tak jsem vyhledala ICQ tvořitelky stránek a promluvila si o tom s ní. Všechno mi potvrdila a poslala mi všechny její komentáře. Zjistila jsem hrozně moc smutných zpráv, jako je třeba smrt jejího kluka a maminky. Regina byla velmi silná třináctiletá dívka, která se snažila prodrat ze své noční můry. Stála za ní její nejlepší kamarádka a psychiatryně, ale zase někteří jí nevěřili její smutný život. Psala své komentáře ne proto, že by se chtěla vychloubat nebo zviditelnit, ale chtěla pomoc. Její komentáře skoro volaly o pomoc, ale místo, aby někteří pohladili, tak poškrábou. Místo aby zvedli, tak shodí. Žádala jen pomoc, ale dostalo se jí u některých odmítnutí. Nakonec si život zkrátila nejméně o padesát let a teď spí věčným spánkem pod zemí. Teprve až teď toho všichni litují. Teprve teď si uvědomili, jaké jizvy na srdci měla. Teprve teď si uvědomili, jak byli slepí. Teprve teď!! Někdy se my, lidi, chováme jako zvířata - jde jen o to, že silnější přežijí?? Je to tak?? Člověk je pořád zahleděný jen do sebe a kouká se na své problémy. Brečí nad svými jizvami, ale na ty druhé se ani nepodívá. Představte si, že vy hledáte pomoc. Chcete pohlazení, chcete zahojit bolest, ale místo toho vám do rány někdo přisype sůl. A to jste jen chtěli pochopení od druhých. To nejsou praví přátelé. Regina hledala pomoc… dívala do tmy a hledala světlo… řvala do hluku a chtěla slyšet ticho… brečela do oceánu a hmatala po půdě pod nohama. Zamyslete se nad sebou, hluboko do svého nitra se podívejte a řekněte si: Kdy jsem naposledy někomu pomohl?? A který z vás mi odpoví: Tento týden?? Myslím, že ani desetina naší školy neodpoví. Neubližujte druhým, když nechcete, aby bylo ubližováno vám. Nesypejte sůl do jiných ran. Copak jste si ještě neuvědomili, že to může dopadnout jako s Reginou?? Ten smutný člověk se nemusí zrovna zabít, ale třeba se té soli nezbaví… a až potom si uvědomíte, jakou chybu jste udělali!! AŽ POTOM!! Chápete to?! Kdo neublížil vám, tomu neubližujte a kdo vám ublížil, tomu nikdy nesmíte ukázat, jak moc. Buďte silní a podejte ruku na pomoc. Buďte veselý, ale ne natolik, abyste ukazovali lhostejnost nad ostatními. BUĎTE!!
A to mi stačí…
 
 

Reklama