Povídky

Pověst o Arianě...

27. února 2009 v 19:31 | Harůůůš xDD
Takže... je to do soutěže na E-Bradavicích a já potřebuju vědět, jestli je to dobrý. Vím, je to trapný...skoro jak telenovela... Yuki se podělá smíchy z H2O, ale tak snad to alespoň ujde x)) Ale je to děsně dlouhý a... no...srdcedrásající -_- xDD

Bude to tak až do smrti...

31. prosince 2008 v 14:13 | Hara ^^
Ehm... Haruška se nudila ^^ a poslední dobou má takovou zvláštní náladu a tak jsem se rozhodla nasat YAOI! xD ano, slyšeli jste správně xD Prostě jsem viděli obrázek těhle dvou a na ně jsem prostě musela napsat yaoi xD Ale je to takový...přeslazený... xD a ke konci mě to přestávalo bavit xD nevadí, snad mě za to nezabijete, nejsem v yaoi moc dobrá xD A je to trochu dlouhý -_- xD

Nezvratný osud?! To těžko!!

12. října 2008 v 19:55 | Hara xD
Takže... Gi xD napsala jsem povídku, která byla za domácí úkol k E-Bradavicím, takže jí dávám i vám sem... XDD snad se vám teda bude líbit ^_^

Psycho powídka...

10. dubna 2008 v 13:55 | Hara-san
Takže tuhle powídku jsem napsala tak nějak z nudy... neptejte se mě, kdo je ta holčina, kolik jí je a proč se jí to všechno stalo, protože to zavísí jen na vás, ale pro představu jí je 14 ^_^ Ten, kdo má fantazii, brečí -----> nemam fantazii XD

"Kratičké" povídání....Sorry,ale někomu jsem to musela říct...

27. ledna 2008 v 21:13
Stejně to nikdo z vás číst nebude... ani nemusí, je to kravina, ale mam blbou náladu, takže alespoˇjsem se vypasala...
Nechte mě už všichni být!! Pořád je to furt něco… Lenko, udělej tohle a Lenko, udělej tamto… Teď navíc ani nevím, jaký máme úkoly… nikdo z lidí na ICQ neporadí, jelikož buď se semnou nebaví anebo neví, anebo ani neodepíšou. Co teď? Neudělam matiku a budu mít tam zítra poznámku jako vyšitou!! Teď ten pitomej zemák…. Dělala jsem to pět hodin na kompu a pak zjistim, že na bráchovo kompu to nejde… tím pádem ani na učitelky… hmm…fakt super, takže místo tý krásný dlouhý prezentace mam krátkou hnusnou, která se učitelce asi líbit nebude…
Zkurwenej život!! Fakt že jo!! Ještě že alespoň ten Dominik mi dal všechny úkoly… hm… super… čejina na 2 stránky… matika taky… z chemie zítra zkouší… hmmm…
Hmm… má pěkný líbko… dobrý kamarády… hezkou holku… A to je syn učitelky jako já… Áááá… co to zase plácám?! *utírám si slzy* Vždyť už je to jedno… takhle jsem si to vybrala… říká se, že za všechno si můžeš sám…
Je to fakt na nic… nesnáším lidi, kteří pořád jen myslí nad sebou a nesnáším sebelítost… obvykle jsem všechny z takových depek zachraňovala já… ale jakmile to vleze na mě… tak nikdo neřekne: nechceš si o tom promluvit? Nepohladí mě… neusměje se… Nikdo se o mě nezajímá… vlastně jo… kamarádka, která je teď zrovna nemocná, ale já se jí nesvěřuju…vlastně já se nikomu nesvěřuju… A jestli ano, pak jsou to cizí lidé, jako jste vy… Nikdy se na vás nebudu muset koukat… na vaše obličeje, které si můžou myslet, co chtějí…
Jinak ostatní na dálku? Fajn… jsou to kamarádi, ale ti, které neznám… nemůžu říct, jaký jsou… i Yuka má proti mně spoustu přátel…
Minulej rok to bylo podobný… jenom jsem měla o několik kámošů ze třídy víc… Teď je to jiný… už nikomu ve třídě nemůžu říct kamarád… leda tak Kumice. Minulej rok jsem byla velká dětská naivka… když mě ale už přestávalo bavit, že mě nikdo nebral vážně… najednou jsem prej moc dospělá… Holky jako já to mají těžké… Rodiče mi zakázali se malovat… prej se to na základku nehodí… nepiju, nekouřim… nevytáhnu paty z domu… tloustnu… smutnim…
Ve třídě nezapadám, jelikož všichni mezi sebou se baví jinak, než bych se bavila já. A když na mě někdo promluví, tak je to buď nějakej kluk: Bendová, máš úkol? Anebo Borlik: Lenko, máš mobil? Anebo teda Kumika, se kterou trávím veškerej svůj čas ve škole.
Pro jednu velkou hoperku jsem úplně hloupá holka, která si hraje na velkou… hmm…hlavně že vona je dokonalá… Jak já tý Tereze někdy závidim…hubená, hezká, inteligentní, má spoustu přátel, pohádkového kluka, všude rychle zapadne… To jsem pravej opak…
Proto pořád žiju ve světě fantazie… ale někdy si říkám, že nemůžu žít pořád jen v představě, že jednou zamnu někdo příjde a bude to ten, který mě pohladí… Po pravdě takhle naivně snim snad už od 11 let… a kolik mi je? 15!!!
Žádný kluk se neobjevil… vlastně pár jo, ale zrovna ti nebyli takový, který jsem chtěla… byli jen kamarádi… Někteří zase říkají: jak já ti závidim… nemají co… pravda, možná mám hezký dům, pokoj a všechno… ale já bych to raději vyměnila ze hezký vztahy v rodině a mezi přáteli… Někteří zase kroutí hlavami nad tím: hezký vztahy v rodině?! Pravda, moji rodiče jsou dobrými rodiči… ale už pár měsíců se skoro vůbec nevídáme, jelikož já jsem pořád zalezlá nahoře a oni sedí dole v obýváku… Teď se asi ptáte: tak jdi k nim dolů, ne? Hm… už několikrát jsem to zkoušela!! Navíc rodiče furt říkaj: když ty seš furt zalezlá nahoře, tak se nediv, že nic co se tu děje nevíš!! Hm… když příjdu dolů tak je to asi takhle: já jdu k vám… nikdo nic neřekne… Já: na co koukáte?… nic… Já: héééj… na co koukáte? …. Máma: na nějakej film… (ted řekne nějakej název)… Já:o čem to je? … Máma: (řekne pár krátkých vět…) Já: hmm… chvíli na to koukam, ale protože mě to nebaví, odejdu nahoru… takže jak to dopadne? Nijak!!! A pak rodiče maj nějaký kydy!!!
Co já bych dala za to, bejt chytrá, hezká, oblíbená, dobrá kamarádka… ani jedno nejsem… ať si říká kdo chce, co chce… Ach jo… nesnáším tyhle pitomí nálady…nesnáším sebelítost a přitom jsem někdy horší než ty holky, které se řežou… *zase si utíram slzy…* Teď mě čekaj navíc zkoušky na gympl… já se tam kurwa nedostanu!!! Ty scio testy jsou těžký… x(když jsme je dělali ve škole, byla jsem horší jak Wésa, kterej má o něco horší známky než já!!
Ještě že mám ty moje holky na blogu… bez nich asi by všechno stálo za hov** … To je snad jediné, co mi dělá radost… vidět ty vaše komentáře, jak chce, abych dala další část, anebo když píšeme komentářovou povídku a tak… ani nechápu, proč to všechno píšu…stejně to nikdo číst nebude, jelikož je to moc dlouhý jak koukám… a to jsem nenapsala ani polovinu toho, co mám v srdci… Jen to anime, blog,vy na blogu a Kumika mi drží život alespoň trošku na té veselé straně… A za to všem děkuju…

Dnes neumírej!!!

19. září 2007 v 20:06
Jenom Vám chci říct, že je to moje tvorba a je to docela smutný, ale není to podle pravdy...
Dnes neumírej!!!
S uslzenýma očima Laiones doběhla až do svého pokoje. Zabořila svůj rudý obličej do polštářů a ze všech plic zařvala. S hlasitým brekem objímala všechny polštáře, až byli úplně mokrý. Ještě, že nikdo nebyl doma. Jinak by všechno musela vysvětlovat a znova otevírat svoje rány. Už to dál nešlo! Proč se jí to muselo stát?! To, že umřela její babička, kterou milovala skoro víc, než svoji matku… nebo to, že ji zradila nejlepší kamarádka a řekla jejímu klukovi ohromnou lež, aby s ním mohla chodit jiná holka… a to, že se její rodiče rozvádějí … jí dohání pomalu k šílenství. Proč zrovna ona? Vždyť každému pomáhá a není škodolibá!!
Plná vzteku a beznaděje upadla do úplného trauma. Bušela do polštářů, jako by před ní stál ten nejzlejší člověk na světě. Už jí docházely síly, a tak jen spadla do polštářů a brečela. Po hodině neustálého breku a bušení do všech věcí, které jí přišly pod ruku, vyběhla z pokoje a zamířila si to ven.
Potřebovala si pročistit hlavu. Běžela, běžela a běžela… po pravdě ani nevěděla kam. Po chvíli si uvědomila, že běží podél řeky. Díky slzám už pomalu neviděla na cestu. Její mozek si prakticky dělal, co chtěl. Promítal si vše, co se přihodilo… Laiones to viděla rychle jako záblesky své mysli. Záblesky byli čím dál rychlejší ve větším počtu. Už nechtěla, aby se objevovali!! Mávala rukama okolo sebe, jako by chtěla chytit nepolapitelnou mouchu.
Tomas běžel domů, jak nejrychleji mohl. Když se dozvěděl, jaké utrpení musela prožívat Laiones, okamžitě mu došlo, proč s ním nechtěla vůbec včera mluvit. A jak se hned dozvěděl, že ji zradila Adriana, okamžitě mu došlo, že to sama jen tak nepřekousne. Byl jejím sousedem už pět let a ví, jak se Lai chová. Mohl se klidně vsadit, že teď brečí doma.
Odhodil svojí tašku do pokoje a hned běžel k Laiones rychle jako blesk. Bylo zamčeno! To se Lai nepodobá! Proč by zamykala? Leda… leda má někam zamířeno!! Přemýšlel tak intenzivně, jak jen mohl.
ÁÁÁÁRRRRCHHH!! Ozval se výkřik, kterého se Tomas děsivě lekl. To je Lai!! Problesklo mu hlavou a zamířil za hlasem. Okamžitě si uvědomil, že je u řeky, ale tam se dostane během tak za deset minut!! Nedá se nic dělat!! Musí to zmáknout!
"ÁÁÁRRRRCHHH!!" Vykřikla Lai, když padala ma maličkou plážičku u řeky, jelikož zakopla, protože přes ty odporné záblesky a slzy nic neviděla.
Dokutálela se až k vodě a ani se nesnažila postavit. Ležela tam schoulená do klubíčka, čekajíc na zázrak. Slzy jí tekly proudem. Jediné, na co myslela, byla jen úzkost, smutek, smůla, neštěstí a… SMRT!! Ano! Tohle slovo jí uvízlo v hlavě nejvíc. Najednou, jako by její mozek si dělal, co chtěl.
Z posledních sil vstala ze země a skleněnýma očima se podívala na proudící čirou řeku. Skočila do vody a začala se utápět, jak v touze po smrti, tak i ve vodě. Voda jí úplně pohltila. Zář se už pomalu ztrácela a jí už nepohlcovala voda, ale temnota. Vtom ucítila okolo rukou něco teplého…
Tomas běžel jen, co mu nohy stačily. Běžel po cestě a hledal nejmenší náznak pohybu nebo něčeho zvláštního. Vtom mu strnul zrak na vykopnuté strávě… vypadalo to, jako by někdo uklouzl. Proto asi Lai zařvala!
Běžel na malou pláž a rozhlédl se kolem. Najednou zahlédl, jak něco plave na hladině řeky.
,Ach můj bože!! To je přece Laiones!!' Pomyslel si. Bez váhání skočil do vody a doplaval k ní. Chytil ji za ruce a vytáhl z vody. Nevnímala! Začal jí táhnout na břeh.
Položil ji na souš a kontroloval, jestli dýchá.
"Laiones!! Vzbuď se!! Mluv na mě!!" Začal upadat do paniky, i když zjistil, že Lai dýchá…
Laiones nakonec zjistila, že je to Tomas. Nebyla schopna slova… dokonce ani nemohla uvěřit, že zaměřila jeho přítomnost.
Pomalu otevřela oči a začala zhluboka dýchat. Musela se s ním přece rozloučit.
"Tomasi…" Zakuckala se. "Nech moje tělo uplavat…" Pronesla tak, že ji sotva bylo slyšet a začaly se jí zavírat oči.
"Ne!! Lai!! Tohle mi nedělej!!" Vykřikl a začal s ní jemně třást. Miloval ji!! Ale nikdy jí to neřekl. Teď už bylo pozdě!! Ležela tam u něj… teď už v jiném světě. Proč se to všechno muselo stát jí?!
Brečel nad jejím tělem a nechtěl ji přestat objímat. Tak krásná dívka musela skončit zrovna takhle!! Prooččč?!
"Néééééééééééé!!!!!!!" Vykřikl na celý svět a hladil Lai po tváři. Slzy mu stékaly na její tvář a vsakovaly se do její pokožky.
"Pro zrovna ty? Miluju tě, Laiones!! Pročč?!" Mluvil k ní jemným, ale také velmi klepavým hlasem. Hladil jí po uslzené tváři a pak jen prsty sjel na její ústa. Byla ledovou vodou úplně modrá bez náznaku nejmenšího tepla a života. Utápěl se v jejím mrtvém pohledu a nechtěl už nikdy se na ni přestat dívat. Miloval ji, a přesto si vzala život!! Ani o tom nevěděla!!
 
 

Reklama