Je konec! Boj začíná...

Je konec! Boj začíná... 16. část

27. července 2009 v 14:42 | Hara Yumi ^^ 原由美
Ehm xDDD Určitě tomu nevěříte, že je tu další díl, ale bylo mi líto, že jsem s tím chtěla seknout na konci xDD

Ale vy si jistě nepamatujete o čem to předtím bylo tak vám tu napíšu malou rekapitulaci xDDD:

Mayuko byla napadena zvláštní "nemocí", která jí změnila tělo na krásnou, chladnou panenku a mozek na klidné, nevinné a nechápající chování geniálního dítěte (neumim to jinak popsat xD). Laiones a spol se ji snažili pomoct, ale při tom byla zabita Laiones a Maja byla unesena do Kaitova doupěte. Všichni po ní začali pátrat. Do cesty se jim postavilo několik nepřátel: Keiji (vs. Lain), Raidon (vs. Kumiko), Aiko (vs. Misaki) a samotná Iris, která je zradila, protože jí Kaito nakecal spoustu blbostí. Tudíž se skupina hrdinů rozdělila na dvě části. Ostatní běželi dál do skrýše Kaita, kde mezitím byla uvězněná Mayuko, netušíc, co se děje kolem ní. Kaitovi se podařilo ji přivést na svou stranu a vytáhnout z ní veškerou čakru.
Keiji a Raidon byli úspěšně poraženi (Keiji však nebyl zabit), Jiro se postaral o to, aby se Iris vrátila k nim, ale Aiko všem velmi přitížila. Misaki jen tak tak utekl jením drápům a zraněný se dostal k ostatním. Aiko je však dohonila a pod jejími útoky zemřela sebeobědováním Kumiko místo Jira a nakonec i Misaki společně s Aiko.
Druhá skupina se mezitím dostala dlouhým temným potrubím ven na druhuo stranu skály, kde narazily na Kaita a Mayučinu čakru v podobě krásné bílomodré "víly", která má za úkol je zničit....

------------------------------------------------

"Tak už je znič!" Promluvil pevnějším hlasem Kaito a něžná krása se dala do pohybu...
"Sakra, co budeme dělat?!" Vyhrkl Naruto, civějící na poloprůhlednou postavu.
"Myslím, že... Vůbec netušim. Teď by to tu chtělo Laiones, ta vždycky něco vymyslela..." Zabědoval Akio, který začal stejně jako ostatní ustupovat dozadu.
"Měli bychom se ji snažit porazit. Jestli je to sama čakra, tak se snad dá vyplýtvat, ne?" Ozval se Takumi.
"Jasně, ale uvědomuješ si, že je to čakra Mayuko?! Podívej se! Udělala z ní postavu, chápeš?!" Zaťukala si na čelo Yutaka, zatímco se něžná postava stále přibližovala.
"No tak prostě musíme bojovat!" Prokřupala si prsty Karin a vyběhla k postavě jako první.
Hiroshi na nic nečekal a běžel hned za ní.
"Katon: Hai Seki Shou!" Z Karininých úst vyplul ohromný oblak kouře přímo na čakru.
"Fuuton: Juuha Shou!" Hiroshi do své ruky sformuloval čakru a hodil ji jako ohromnou vlnu větru do oblaku, kde měla být ona.
Oba dva skočili zpátky k ostatním, čekajíc, co z kouře vyleze, připraveni na každičký útok. "Fuuton: Atsugai..." Vyšel z kouře jemný, chladný hlásek.
"Do prdele!! Kryjte se někam!!" Vyštěkl Akio a skočil za ohromný kámen. "To asi moc nepomůže," řekl si pro sebe, udělal několik pečetí a nechal se obalit oranžovou vrstnou ohně.
Ostatní ho následovali stejně. Všichni se snažili si vytvořit štít a ti, kteří na to nebyli stavění, Gaara uzavřel do svého písku.
"Do háje, to se mi vůbec nelíbí, chtělo by to najít Mayu! Ta by to snad porazila, ne?" Vyřkla ze sebe Karin, která byla schovaná pod Gaarovým pískem.
"Možná, ale jak vidíš, tak nemáme zrovna čas ji hledat," odsekl Gaara.
"To je fakt, ale to třeba říct Misakimu a ostatním, kteří zůstali za námi? Já to zařídím! Až mě
pustíš, pošlu ohnivého ptáka, aby jim předal vzkaz!" Chrlila ze sebe Karin. Její oči plály adrenalinem a na obličeji jí hrál mírný úšklebek.
"Snad se to poved-" PRÁSK! Gaarův štít se sesypal jako domeček z karet. Písek se rozlyl do krvavé vody, která začala stoupat až ke kolenům.
"K-krev?!" Špitla Karin a rozhlédla se kolem. "Yutako!!!" Zapištěla hned na to a rozeběhla se ke krvavému tělu její kamarádky.
"Jejda, štít mi nikdy moc dobře nešel," zářivě se usmála Yutaka. Její ruce, nohy a tvář byly do hlouby pořezané a člověk se téměř mohl bát, že vykrvácí.
"Já se o ni postarám, Karin," položil jí ruku na rameno Hiroshi. "Ty jdi poslat ten vzkaz..." Vyhrkl rychle a snažil se Yutace udělat první pomoct, zatímco se ostatní snažili zabavit tu postavu zničení.
"Doton Kekkai: Doroudomu!" Vyštěkl Takumi, natáhl ruku k zemi a vytáhl z ní ohromnou kouli, která "to" polapila.
"Takumi, seš borec!!!" Vykřikl nadšeně Haru. (Poznámka: Taky už ztrácíte přehled o tom, kdo tam všechno je? xDDDD)
"No jo, Takumi je korba... eh, cože to je za jutsu?" Zazubil se Naruto.
"Tohle už nás jednou potkalo... je to koule, která vysává čakru..." Ozval se po dlouhé době Shikamaru.
"To je super!!" Kývla nadšeně Pilika.
"Jo, ale bůh ví, jestli to tuhle bestii udrží," při těchto slovech se Gaara s Takumim otřásli.
Nastala ohromná rána, při které se bahnitá koule rozletěla na miliony kousíčků. Z hliněného, jemného kouře vyšla bezruká čakra s bolestným pohledem.
"Vysáli jsme jí ruku..." Vykulil oči Takumi. "Takhle dobrý jsem to nečekal!"
"Jsem tu, zpráva byla poslána! Teď jdeme na... "to"!" Zvolala Karin a hodila na čakru několik kunaiů, které jí jen prolétly.
Zdálo se, že toho modrá panenka začíná mít dost. Předklonila se před sebe, rukama hrábla do vzuchu, jako by ho chtěla nabrat, a začala vytahovat proud vody od země, ze kterého se pomalu rýsovala dračí hlava.
"C-co...jak to udělala?" Vyhrkl Kakashi, který vše zkoumal svým sharinganem.
Kolem všech se omotal veliký pruh vody, který začal zamrzávat. Všechny obklopila ohromná bariéra chladu a zimy.
"Do pytle... Oheň mi moc nejde," zaklela tiše Pilika.
"Takže teď všichni použíjí živel oheň na jedno místo. Někteří to možná neumí, ale snažme se prosím, všichni nebo použijte něco jiného, hlavně ne vodu!" Zavelel Takumi. Nemusel to říkat dvakrát a všichni byli již připraveni a nashromážděni k jednomu místu.
"3... 2... 1........... Katon: Gouryuuka no jutsu!"

U Jira, Iris a Laina...


"Slyšíte ten zvuk?" Pískla vyděšeně Iris.
"Jo, poběžme rychleji!" Vybídl je Jiro a přidal, i když si Iris myslela, že rychleji to už snad nejde.
"Moment! Vidíte tamhle ten ohýnek na té obloze?!" Ukázal na nebe Lain a vyskočil výš.
"Ajo! Hej čeky, to je přece Karinin pták!" Vykvikla Iris překvapeně, když vtom se k nim pták otočil a mířil k nim.
Jeho ohnivé tělo jemně přistálo na Jirovo rameni, v zobáku svíralo malý dopis. Lain pohotově přiskočil k ptákovi a vzal mu zprávu. Otevřel ji a nahlas přečetl: "Byli jsme napadeni Mayinou čakrou. Musíte najít pravou Mayuko, ta jediná by "to" mohlo zatavit... Díky..."
Všichni tři si vyměnili vyděšené pohledy.
"Tomu se říká problém..." Kývl nakonec Lain. Jiro však jen tiše zasyčel a rozeběhl se zase do korun stromů...

Je konec! Boj začíná... 15. část

7. února 2009 v 17:30 | Harůůůš xDD
Poslední jiskřička života...
Ten chlad rozlévající se vzduchem a dostávající se do teplých plic...
Mlčenlivá ústa otevřená dokořán vydechující ledový vzduch...
Vyděšené oči slzí z pálícího pohledu na tu modrou zář...
Tichem se roznáší jen hlasité bití srdcí...

Stála tam... Plná záře, plná smutku. Stála tam... Se zavřenýma očima a hlavou sklopenou. Stála tam... Nepoznávajíc, kdo je přítel a kdo ne. Stála tam... Prostě tam jen stála. //Poznámka: u poslední věty mi došly nápady xDDD//
"M-Majo?" Vydechl sotva slyšitelně Takumi, zatímco ostatní jen přimraženě koukali na modrou postavu.
"Kdepak, Takumi," ozval se posměšný hlas z korun stromů, ze kterých vyskočila temná postava. Všem okamžitě bylo jasné, s kým mají tu čest. Havraní vlasy, které divoce vlály kolem jeho černých očí, už tak mluvily za vše. "Tohle není Maja. Tohle je něco lepšího, necitelnějšího, chladnějšího, silnějšího..." ďábelsky se usmál a díval se na nechápavé pohledy jeho ubohých nepřátel.
"A co to teda jako je-ttebayo?" Vyhrkl vztekle Naruto.
"To je prosím její čakra..." přátelsky se usmál a pohladil blýskající se tělo.
Akira zalapala po dechu, ale i ostatní měli teď potíže s dýcháním. Všechny oči upřeně koukali do tu dokonalost... tu něžnost... tu nepopsatelnou krásu rozlévající namodralé světlo.
Ta čakra s dlouhými stříbrnými vlasy v odlesku modré barvy. S roztrhaným oblečením v bledě modré. S postavou tak nablyštěnou a zářivou jako diamant. S obličejem tak něžným a dokonalým. S chladem, který se nedá popsat. Je to jen obyčejná dívka, která má krásu tisíců perel...
"Zlato? Znič je, prosím, pak se vrať ke mě," promluvil k ní Kaito, ale přitom nespustil oči od Gaary.
Čakra prudce otevřela oči... Všichni málem oněměli úžasem. Všechny sledovaly dva kulaté safíry, ve kterých se sem tam objevovaly odlesky diamantů.
Každý teď napjatě čekal. Jen Naruto měl sto chutí zasáhnout, ale sám věděl, že to není jen jeho boj a dlouhé roky, který stravil jako Hokage, ho naučily trpělivosti.
"Tak už je znič!" Promluvil pevnějším hlasem Kaito a něžná krása se dala do pohybu...

-----------------------------
Nekomentovala bych to xDD Je to bez obrázku, páč jsem k tý čakře nemohla žádnej pěknej najít xDDD

Je konec! Boj začíná... 14. část

30. prosince 2008 v 13:58 | Harůůůš xDD

U Gaary...


"He-he..." nadechovala se Karin k kýchnutí, jelikož spousta prachu ji šimrala v nose. "Mpchf!!" pčíkla do své a Hiroshiho dlaně.
"Díky, poprskala si mi ruku," zašklebil se Hiroshi.
"Nemáš mi jí tam strkat!" potichu na něj vyletěla Karin.
"Bál jsem se, že pčíkneš nahlas..." zašeptal jí odpověď.
"Buďte zticha, chcete, aby na nás přišli?!" okřikl je Takumi a dál se plazil černým potrubím Kaitovo skrýše.
"Neji? Máš ponětí, kde teď jsme?" promluvil tiše Gaara a zastavil se. Nikdo jeho náhlé zastavení nečekal, a tak všichni do sebe narazili a pokoušeli se nazačít křičet.
"Vidím nějakou tmavou místnost... moment! Tudy! Cítím ohromnou dávku čakry...!" špitl a zahnul do jiné roury.
"A co Misaki a ostatní?" Ozvala se starostlivě Pilika.
"Neboj, ti nás co nevidět dohoní," mrkl na ni Haru a Pilika jen důvěřivě kývla.
"Vidím světlooo!!! Ale koukám, že nejdřív budeme muset sjet tuhle rouru..." křikl Naruto, který byl úplně vepředu.
"Neřvi, Naruto!!" zacpal mu pusu Gaara, který byl hned za ním. "A jdi!"
"Fajn, ale .....uáá!!" vyjekl a chytl se Gaary, kterého stáhl sebou dolů.
"Gaaro!" vyštěkl Takumi a chytil zase Gaaru, ale pod vahou obou kluků spadl do roury taky.
Ostatní na nic nečekali a následovali je.
"Tak... a nám zbývá se jen skouznout za nima..." zadržoval smích Hiroshi a koukal vyděšené Karin přes rameno.
"To není vtipný! Ale asi máš pravdu... Já nechci..." pípla vystrašeně Karin.
"Ukaž, já půjdu první a ty pojď hned zamnou, jo?" usmál se Hiroshi, chytil Karin za ruku a oba se ponořili do tmy.

U Iris, Laina a Jira...


"Jiro, zpomal... U-už nemůžu..." kvíkla Iris.
"Nemůžeme zpomalit, jinak je nedohoníme!" křikl Jiro.
"Ale... fajn!!" nafoukla se Iris.


Zpátky u Gaary...


Gaara otevřel oči a po jeho probuzení ho chytila obrovká bolest zad. Vysíleně otočil hlavou k ostatním a v té chvíli si uvědomil, že bo hladí vlny studené vody.
"Lidi? Žijete?" zaskuhral Naruto kousek od Gaary.
"Myslim, že mam zlomenou ruku, ale jinak jsem v pohodě..." odpověděl Akio, až se musel zasmát.
"Jako nevim, co ti na tom připadá vtipnýho..." proklepala si hlavu Yutaka a jako první si stoupla. "Vlastně...už to chápu..." začala se smát při pohledu na ty debílky, jak všichni leží téměř na hromadě ve vodě.
"Velmi vtipné, Yutako," zabručel Gaara.
"Proto tady snad nejsme ne? Jdeme dál hledat Maju..." rozhodl to Takumi a hrdinsky si stoupl.
"Aíííí!!!" vypískla Karin za Hiroshim, když je roura vyplivla a oba padli na statečného Takumiho.
Všichni okamžitě dostali výbuch smíchu, při pohledu na rozdrceného hrdinu.
"Vzdávám se!!" zamručel Takumi pod vahou těch dvou.
"P-promiň, Takumi..." vyhrkla Karin a zadržovala smích, což se Hiroshimu nedařilo.
"Takumi, ty seš vážně smo-" zasekl se Naruto, když mu přejel mráz po zádech. A nebyl sám. Všichni vyděšeně koukali před sebe a vnímali ten chlad. Jako první se probral Gaara. Okamžitě trhnul hlavou ze chladným větrem a ztrhnul v pohledu na modrou postavu....
--------------------------------------
Mpchf -_- xD nic moc teda... ale tak alespoň se ta povídka trochu hnula xD

Je konec! Boj začíná... 13. část

9. listopadu 2008 v 11:36 | Harůůůš xDD
Jiro přiběhl k Misakimu a vztekle odkopl Aičinu mrtvolu od něj, až padla na zem. Těžce padl na kolena a za ním následovala i Iris s Lainem. Objal Misakiho kolem ramen a brečel mu do krvavého trika.
"Misaki... Misaki..." popotáhl a zakuckal se, "Misaki..." opakoval tiše a zavrtával se hlavou do jeho chladných ramen. "To bude v pohodě, kámo... půjdeme domů..." zakoktal a víc si ho přitiskl k sobě.
"Jiro," položil mu ruku na rameno Lain a se skleněnýma očima se zdrceně podíval do země.
"Nesahej na mě!!!" Zařval se něj a ani se neobrátil. Iris nebyla schopna slova, rukama si zakryla nešťastnou tvář a předklonila se dopředu, až se dotkla čelem země.
Tomu se říká beznaděj... dívajíc se na svého nejlepšího přítele, jak umírá v boji, na který jste nebyli dost silní. Nikdo nemá ani ponětí, jaké to je, jestli to nezažil. Nikdo nedokáže popsat tu odpornou hořkost, která do na lících pálí. To bodání do srdce, které se prohluboje každým zvukem vašich brečících přátel. Ten neznadějný pohled na studené tělo toho, se kterým jste tvávili tolik času.
"Oni mi zabili manžela..." promluvil tiše a nenávistně Jiro a pomalu položil Misakiho tělo na mokrou zem. Iris pomalu zvedla hlavu a dala si mokré vlasy od deště z obličeje, ale stejně nic přes oči plných slz neviděla. Déšť... poslední věc, která je chladila. Jinak jim srdce plála nenávistí a byla zraněná a probodaná od bolesti z pohledu na Kumiky a Misakiho tělo.
"Jiro, jeho život by bez Laiones stejně byl strašný. Sám víš, jak ji miloval..." uklidňoval ho Lain, který ale sám byl víc než nešťasten z Misakiho smrti.
"Oni mi zabili manžela..." zopakoval to víc ostře Jiro a dál koukal na Misakiho.
"Ano, zabili. A co uděláš?" Promluvil Keiji, který se objevil nad nimi, sedíc si na větvi. Hned z ní ale musel seskočit, protože po něm Jiro hodil kunai.
"Co udělám?! Pomstím se!!!" Zavřeštěl a rozeběhl se ke Kaitovo doupěti.
Lain a Iris se postavili do bojové pozice naproti Keijimu s odhodlaným a maximálně vzteklým pohledem.
"Co děláte? Já svůj úkol splnil, vy si jděte po svých," odsekl Keiji, usmál se na Laina a zmizel...
-------------------------------------------
Krátký a hnusný, ale dneska nemam nápady -_-

Je konec! Boj začíná... 12. část

5. listopadu 2008 v 19:32 | Harůůůš xDD
Tak tohle je delší, ale kdo to čte, tak bych ráda abyste to dočetly, protože ten konec se mi líbí nejvíc ^.^
--------------------------------------------------------------------

"A víš co?! SEREŠ MĚ ty *pííííííííppp*!!!" Zaječela vztekle Iris a bouchla do země, která se pod její zuřivou pěstí téměř rozpálila. Byla úplně mimo. Její horké slzy tekly proudem z rozhněvaných očí po rudých lících a vražedných rtů se zaťatými zuby. Celá se třásla a potřebovala do něčeho praštit. Chtěla vzít Aiko a vydrápat jí její oči a ten odpornej úsměv z obličeje!! "Zabiju tě!!!" Zuřila.
"Och, taková silná slova..." ušklíbla se Aiko a pohodila řetězem.
"Sam!" Sykla Iris k jejímu psovi a dál už nemusela nic říkat. Nasadila si obří drápy na ruce, které na to zatla v pěst.
Z burácejícím křikem se rozeběhla proti Aiko a se zamlženýma očima od slz udeřila. Aiko stačila její útok zastavit řetězem a odhodit ji na protější strom. Rychle se objevila vedle ní a Iris, vytahujíc se na kolena, přitiskla k zemi svou nohou.
"Jsi slabá... a ani ne moc chytrá... ty do tohoto světa nepatříš..." špitla k ní a kopla ji do břicha. Z Irisných úst vyšel bolestný sten, po kterém následovalo křečovité chycení za její břicho.
"Nech jí bejt!!" Zařval Jiro, který se nehodlal na to jen koukat. Hodil na Aiko několik shurikenů a kunaiů. Malá blondýnka stačila uhnout jen před několika, ale jeden shuriken a kunai je jí zabodli do ruky a ramene. Aiko zasyčela a rychle si vyndala zbraně, které jen upustila na zem.
"Tebe jsem se na nic neptala ani tě k ničemu nevyzvala!" Křikla teď už naštvaná Aiko a obrovskou rychlostí chytla Jira pod krkem. Tiskla jeho hrdlo jako svoje oblíbené několikrát zašité panenky. V jejích očích plála chuť po krvi, která byla teď cítit všude. Ta železná pachuť, která jí tekla z úst.
Jiro zasýpal a chytil jí ruku, kterou se snažil odtáhnout od sebe. Ale Aiko jako by teď měla sílu několikrát vetší než on. Kyslík mu pomalu docházel a obraz se pomalu měnil jen v obrysy a barevné fleky.
"Jir...!!!!" vyhrkl Misaki a chtěl se postavit, ale pouze vykašlal krev a sesypal se opět na zem.
"Haf!!!" Štěkl nebojácně Sama strhl Aiko od Jira na zem. Jiro padl do trávy na kaluž krve a rychle se nadechl až se mu zatočila hlava. Vytřeštěnýma očima koukal na krvavou zem a střídal rychlé výdechy a nádechy. Rychle se rozhlédl kolem a hledal dlouhé, blonďaté vlasy. Našel je! Leží na zemi... v krvi... u ní Sam a v tlamě má její ruku. Je slyšet jen ječící hlas malé holčičky. Ale pozor, ne zoufalý, ale vzteklý a vražedný...
"Jdi ode mě!!!" Zavřeštěla Aiko, zatla ruku v pěst, kterou přitiskla k Samovo čumáku a ruku na to otevřela. Do Samovy hlavy vplula palčivá bolest, až byl pes donucen dívčinu pustit.
"S...same," zakvílela potichu Iris a musela se chytit za břicho, přitom se převalila na bok, sledujíc svého psa, jak padá vyčerpán vedle ní.
"Tak..." polkla udýchaně Aiko. "Přišla jsem zabít jen jednoho člověka..." Otočila se k Misakimu a kulhavě a úplně vyčerpaně šla k němu.
"A já... já jsem přišel zabít tebe," zadýchal se Misaki a snažil si utřít krev a špínu z tváře, ale bylo ji příliš mnoho. Hlubokýma, modrýma očima sledoval Aičino zoufalé tělo, jak se k němu ještě zoufaleji blíží. Opřel se o kmen stromu a na tvář mu spadl studený pocit. Misaki zvedl hlavu na zatažené nebe, ze kterého začaly padat průzračné kapky děště, které mu stékaly po lících.
Z Aičina těla stékala krev smíšená s vodou až nakonec padla na kolena u sedícího a vysíleného Misakiho.
Chytila ho za triko a prudce přitáhla k sobě...
Jiro s Iris se zmohli jen na vykulení očí a otevření úst dokořán.
Misakimu se zúžily panenky, ale nemohl popadnout dech. Ta ústa... je to jako by před ním klečela Laiones. Hladově ho líbala na studená ústa a míchal se jim do toho jen déšť. Ten pocit bušivého srdce... Ta touha... To bolestivé svědomí...
Aiko zavřela oči, ze kterých se jí vylily slzy a prožívala svoji nejkrásnější a poslední chvíli jejího života.
Misaki si však uvědomil, že Laiones je mrtvá, ale než se stačil od její sestry odtáhnout, udělala to ona. Pevně a se slzami v očích ho objala a špitla: "Půjdeme do pekla spolu..."
Pak už jen Misaki cítil chlad ocele ve svém srdci, který pomalu začal mizet přesně jako poslední obraz jeho zoufale křičících přátel....
"MISAKI!!!!!!!!!!!!!"

--------------------------------------------------
Jo a gome za chyby -_- xDD

Je konec! Boj začíná... 11. část

20. října 2008 v 18:42 | Hara xD
Ozvala se obrovská rána. Iris křečovitě zavřela oči, aby se na danou situaci nemusela koukat, ale po nějaké chvíli jí zvědavost nedala a pootevřela jedno oko. U pravé Aiko stála Kumiko!! Iris hodila vyděšený pohled na ty dva a ujistila se, že vidí správně. Kumiko stála před Jirem a v rukách svírala ostnatou kouli ponuřující se do jejího břicha.
Všude bylo naprosté ticho. Všichni jen nevěřícně civěli na krev proudící z Kumičina těla a čekali na nějakou reakci jejich kamarádky.
Reakce se dostavila - Kumiko zakašlala a vyplivla krev Aiko před nohy. To Aiko probudilo a krvavou kouli si přitáhla k sobě.

Všichni pustit písničku z Titaniku na pianu! ----> xDDD



Teď už nemělo co Kumiko držet na nohou a její pošpiněné tělo pomalu padalo na chladnou zem, která jí teď bude matkou. Její oči ztratily tu vychytralou jiskru a třpyt. Plíce naposledy vypustily vzduch do jejího okolí.
Iris hystericky zařvala její jméno, ale ona ji už neslyší. Její tělo bezmocně padlo do trávy a duše se od něj odtrhla, mizíc někam do dáli.
"Kumikooo!!!" zařval Lain a rozeběhl se k chladnému tělu. Iris se prudce vytrhla Aičinýmu klonu a dopadla na kolena před Kumiko. Vše se dělo jako ve zpomaleném filmu. Iris křečovitě objala Kumiko, zajíkac se díkym ohromným slzám, které jí stékaly po tváři. Ona dala život! Raději se postavila strachu, než aby tu teď podobně klečela a obímala Jira...
Jiro se rozplakal taky. Aičino jutsu povolilo a on si konečně mohl utřít horké a zarudlé líce. Lain odvrátil hlavu od Kumičina krvavého těla a zatnul zuby, ale i přesto mu tekly teskné slzy.
"Neodvracej tvář... takhle zemřel pravý přítel a ninja..." promluvil tiše Misaki a se svým zraněním se doplazil ke Kumiko, kde jí zavřel její nezářící víčka. Do toho se ozýval Irisin hysterický pláč a popotahování ostatních. Sama Iris by nikdy nevěřila, že by se někdy takhle rozbrečela, ale teď je to tu. Před ní leží bledé, mrtvé tělo její kamarádky a ona téměř nemůže popadnout ani dech. Teď cítí tu prázdnotu a beznaděj. Chtěla by všechno vrátit. Ztratila své dobré přítelkyně. Laiones a teď i Kumiko. Takovou bolest v srdci nikdy necítila.
Jiro se zhluboka nadechl a rozkašlal se díky slzám, které se mu dostaly do plic. To všechno se stalo kvůli němu! Proč to vždycky takhle dopadá? Kumiko byla spíš klučičí typ, ale srdce měla dobré. V životě to neměla jednoduché. Nejdřív ji za všechno zmlátila Mayuko a teď díky němu tu teď leží bez života a barevné jiskry. Proč?!
"Proooč?!" zavřeštěl do vzduchu a rychle zavřel oči, které mu cukaly jako koutky úst. Iris vzlykla a bezmocně se podívala na Jira, který se díval do země, na kterou padaly velké kapky slz.
"Ale no tak, přece tu nebudete brečet celý den. Za chvíli se k ní přidáte..." usmála se Aiko a natáhla ruku s krvavým kunaiem v ruce...


Je konec! Boj začíná... 10. část

15. října 2008 v 20:21 | Hara xD

Rozluč se se svým přítelem...




"C-cítíte to taky?!" vydechl Takumi, když mu přejel mrazivý pocit po zádech.
"To je Maja?" nechápavě se ozvala Akira.
"Ne, já v tom cejtím někoho jiného..." protestoval Takumi a co nejvíc se odrazila od větve.
"Tak kdo?" vyhrkl naštvaně Naruto...

U Misakiho....

"Co budem dělat s tou bublinou?" ozval se Jiro, když Lain uzdravoval Misakimu zraněnou ruku.
"To je bariéra, ty blbečku!" Neodpustila si hnusnou poznámku Kumiko a vyplázla na něj jazyk.
"Tajn... tak co s tou bublinou?" Opět se nepřítomně zeptal a palcem ukázal na bariéru za ním. Kumiko se mírně nafoukla a její vlasy změnily barvu.
"Netušim, nejlepší bude se spojit a jít na toho spratka..." rychle do toho skočil Lain, než na něj Kumiko vyhrne spoustu "krásných" slov.
"T-to není....dobrý..........nápad," vydechl vyčerpaně Misaki. "Je hodně silná... jen tak tak jsem utekl..." zakašlal a chytil se za bolavou hlavu.
"Haha... hodně silná, ano?" rozezněl se dětský smích v korunách stromů. Všichni vyděšeně trhly hlavami a zúženými panenkami hledali jakýkoli pohyb.
"Kurwa už je tu zas ten spratek?! Hej ty fracku jeden rozmazlenej, vylez!! Už mi hodně lezeš na nervy!!" Vyštěkla Kumiko do všech stran s zelenými vlasy.
Náhle se za nimi něco štustlo. Kumiko se prudce otočila a chystala se dát pěstí té osobě, která stála za ní.
"A..."vydala jen se sebe, protože jí nestačil dech, aby rozdejchávala trny v ruce. Vymršila ruku k sobě a padla na kolena. Byla to taková bolest! Měla pocit, že omdlí. Ani když ji zmlátila Mayuko to tak nebolelo, jako tohle! Její hluboké rány se prolily krví, která ji špinila všechno oblečení i zem pod ní. Kumiko se celá rozklepaná snažila přestat třást a křečovitě si držela krvavou ruku. Rychle k ní přiskočil Lain a začal jí hojit ruku, přitom se před ni postavil Jiro.
Opodál proti nim stála ta malá nezbranná holčička... moment.... bezbranná?! Ne... ted už to není taková Aiko. Je to šílenec s krvavíma očima a trnovou koulí na řetězu.
"Misaki... předtím jsi používal řetěz ty... teď je řada na mě..." rozchcechtala se Aiko a hodila koulí. Jiro tak tak uhnul, ale pak mu došlo, že ten útok nepatřil jemu, ale Misakimu!! Rychle se otočil zpátky a skočil kouli do dráhy.
"Arch!!" vyjekl bolestně, když zastavil kouli svou vlastní rukou.
"Ty debílku! Co to provádíš?!" zaječela Iris. Jiro by to taky rád věděl. Místo toho, aby šel s kunaiem na krvelačnou zbraň, použil svou vlasní ruku! Byl to prostě reflex. Ale teď toho hodně litoval. Svou levou ruku už nemůže používat a tím pádem nemuže dělat ani pečetě.
"Prostě se ho ani nedotkneš!! Nesahej mi na manžela!!" křikl Jiro na Aiko a teprve teď si všiml, že není sám, kdo má krev na svém těle. I samotné Aiko proudila krev po kůži, ale nevěděl, zda-li to byla krev po Misakiho boji nebo jiná...
"Tak zabiju i tebe!" Zašklebila se Aiko a objevila se za Jirem. Bleskově ho uhodila zezadu do krku a tím mu ochromila ovládání těla. Jiro vyděšeně zíral před sebe na zem. Chtěl se pohnout, ale nemohl. Ani jedna část jeho těla ho neposlouchala... Jen s očima mohl hýbat a se rty dokázal jen mírně zachvět. Po dlouhé době opět ucítil tu bezbrannost a beznadej. Ten v chlad srdci, který rozbouchával jeho srdce... Tu nenávist!
"Jiro!!" Vyjekla Iris a rozeběhla se od Kumiko za ním.
"Nikam..." ďabelsky se usmál Aičin klon a zastoupil Iris cestu... "Rozluč se se svým přítelem..."

----------------------------------------------
Trochu delší a ten obrázek nic moc, ale snad nevadí xDD

Je konec! Boj začíná... 9. část

5. října 2008 v 11:46 | Hara xD
Misaki doběhl k jednomu stromu a padl na kolena opírajíc se o něj. "No ty už seš zase s námi?" ozval se přidrzlý hlas o kus dál. "Hej... to zase ta...ta... Aiko?! Ten malej fracek?! Jak já bych jí nejraději utrhla hlavu jako tý panence kur*adrát ****pííííííííípppp xDDD **!" Po chvíli Misakimu okamžite došlo, že to byla Kumiko, podle její rozvinuté slovní zásoby.
Misaki vzal poslední své síly a postavil se ke stromu směrem k jeho přátelům.
"Myslim, že to stačí..." vydechl při vzteklou Kumiko.
"Misaki!!" vyštěkl Lain a chytil Misakiho ještě před tím, než padl na zem.
"Seš v pohodě, kámo?" Rychle vyhrkl Jiro.
"Co to je za blbou otázku?!" Zaťukala si na čelo Kumiko a zašklebila se. Jiro nasadil urážlivou tvář, ale sám si musel řiznat, že to byla vážně hloupá otázka...
Lain posadil Misakiho do trávy a začala mi svým jutsu uzdravovat rány...

Ve skrýši...

"Majo...." vydechl Kaito, když všichni odešli. Mayuko trhla hlavou, vyděšeně na něj pohlédla
a utekla do kouta nejdál od něj.
"Já ti nic neudělám, maličká..." usmál se Kaito a šel k Mayuko pomalým krokem. "Lidi jsou zlý, ale já nejsem člověk. Teda ještě ano, ale s tvou pomocí už nebudu. Pojď, zničíme tenhle zkažený svět a nastolíme pořádek," Kaito si klekl k bledé Maje, která ho sledovala svýma sněhovýma, nevinnýma očima.
"Už nikdy neucítíš ten chlad, Majo. Podej mi ruku..." Natáhl k ní svou černou ruku a díval se na ni svýma hlubokýma černýma očima.
Mayuko jen chvíli seděla v koutku a dívala se do jeho ďábelských očí, které ji nesmírně lákaly, ale snažila se tomu bránit. Ale nakonec... natáhla svou modroučkouručku a položila ji na dlaň černou jako uhel.
Kaito ji pěvně chytl a objal. "Dobře jsi udělala, Majo. Zničíme tenhle svět, ale musím tě pustit z tohodle jutsu, které tě změnilo a pochybuji, že semnou potom budeš souhlasit. Dej mi svou sílu a pomůžu ti!" šeptal vyděšené Maje do ucha. Nic se však nedělo.
"Majo.... chceš snad, aby lidi zničili tento svět? Lidi jsou odporní tvorové. Ničí sami sebe, zrazují se a neví, co je to láska. Klamali tě, pronásledovali a chtěli tě zabít. Pamatuješ si tu prázdnotu, se kterou jsi chodila? Já tě plně chápu, Majo," pevněji ji objal, až Mayuko začala cítit Kaitovo teplo (ne, není to úchylný!! xDD).
Maja ho taky objala a po lících se jí skutálely dvě slzy. "Nikdy to nebude takový, jaký chceš, Majo! Vždycky lidi budou zlý a budou se pokoušet ti sebrat všechno, co máš!!" řekl naštvaným hlasem. V Maje se vše začalo bouřit a její čakra se začala vylévat ven. Pod ní se rozpálila zem plná té mocné energie. Kaito natáhl ruku ke stropu a začal pohlcovat všechnu čakru i tu, kterou měla Maja ještě v sobě. Mayuko začala stoupat do vzduchu a ztratila vědomí. Všude se rozlévala modrá čakra, která se míchala s černou. Tlak, roznášející se po ohromném úkrytu, ničil téměř vše, co mu přišlo do cesty. Nad Kaitovo již lidskou dlaní se vytvořila ohromná koule tmavěmodré čakry, přibližujíc se něco jako černé díře, která však nic do sebe nevtahuje, jen zbytky Majiny čakry.
Mayuko padla na zem v bezvědomí a ve své původní podobě. Kaito dal ruku před sebe a díval se ohromnou kouli ve své dlani. Spokojeně se usmál a podíval se na Mayuko ležící kus od něj. "Tak... a teď budeš chvilku spát, má drahá. Až se vzbudíš, budou tvý přátelé mrtví a tebe nic nebude rozptylovat..."

Je konec! Boj začíná... 8. část

2. října 2008 v 20:27 | Hara xD

Ať navždy cítí chlad ocele!!

"Překvapuje tě, že jsem to přežila?! Mrzí tě to, že?" Aiko zvedla ruku do vzduchu a tím i Misakiho, který se marně snažil dostat zpátky na zem. V Aičiných očích se teď odrážely úplně jiné záblesky než předím - nenávistné a vážné.
"Jsi slepý, Misaki. Myslíš, že by se Laiones zabila, kdyby tě opravdu milovala?!" zaječela Aiko a prudkým rozmachem ruky odhodila Misakiho na strom po její levici. "Myslíš, že by se mi omluvila, za to, co mi udělala?!" Rychlým krokem přiběhla k němu a svou ručkou plnou černé čakry mu dala pěstí do tváře. "Myslíš, že je ona ta svatá?!" Chytila ho pod krkem a s nejnávistnějším pohledem, jaký Misaki kdy viděl, ho pomalu, ale jistě začala dusit. "Myslíš, že ona je ta pravá?! Jsi blbec, Misaki!!! Totální blbec!!! Otevři už konečně oči!!!" Zavřestěla mu do očí a rychle si jednou rukou utřela slzící oči.
"Ano, myslím..." promluvil Misaki za ní, až se Aiko zúžily panenky při pohledu na kus dřeva před ní. "Jo, to je výměna..." Zašklebil se Misaki. "Vůbec nevím, o čem to mluvíš... Laiones nikdy nic špatného neudělala, ale teď mě to nezajímá.Moje sestra je v nebezpečí, takže ty si tu buď a já půjdu!" Promluvil a praštil Aiko do zad, ještě než stačila uhnout. Moc dobře věděl, že Aiko v taijutsu moc dobrá není. Rychle jí úvázal ruce, dokud byla v bezvědomí a s krvavým ramenem, odřeným obličejem a bolestí v noze běžel směrem ke Kaitovo doupěti.
Ukrutná bolest v hlavě probudila Aiko mnohem dřív, než se dalo čekat. Chtěla se pohnout, ale svázané ruce u stromu jí to neumožnily. Aiko kopla do stromu plná nenávisti a vzteku. Měla sto chutí něco rozdrápat, rozbít nebo alespoň rozsekat. Chtěla i sama sobě ublížit, aby uspokojila tu touhu po krvi. Teplá krev z odřeného zápěstí, jak se chtěla vyprosit z pout, jí stákala po studených bledých rukách. Ta bolest ji uklidňovala, ale přesto byla maximálně vzteklá. Její rudé líce a zaslzené oči už nevnímala a vnímala jen své bolavé srdce.
"Aiko?! Co to pro boha..." vyhrkl nevěřícně Makoto a přiběhl k ní. "Seš v pořádku?" Vydal ze sebe starostlivě a rozvázal jí ruce.
Aiko si horlivě sundala pouta z rukou a svou malou pěstí bouchla do Makotovi hrudi, což ho ale nebolelo.
"Proč je tak slepý?! Je to totální blbec!!!" Zaječela Aiko se slzami v očích a dál bušila do Makota.
"Kdo? Misaki...?" nechápal Makoto a chytil Aiko ruce.
Aiko se mu vysmekla, přikryla si rukama obličej a propukla v hysterický pláč. Padla na kolena a sklonila se úplně k zemi.
"Aiko... ty..." odmlčel se. "Ho miluješ........?" zklamaně sklonil hlavu a díval se na ni.
Po chvíli však Aičin pláč utichl a Aiko se začala hlasitě smát. Makoto na ni hodil vyděšený pohled a ustoupil o pár kroků dál.
"Milovat?! Co to je?!" chechtala se Aiko a zvedla hlavu s krvavýma očima a ďábelským úsměvem.
"Ať navždy cítí chlad ocele!!" vyštěkla, prudce mrštila krvavou rukou a všude kolem se udělala velká neviditelná bariéra...

Je konec! Boj začíná... 7. část

22. září 2008 v 8:43 | Hara xD

Navždy s tebou...

"Řekla jsem, vrať mi to!!" Zaječela Aiko a zatla pěsti.
"A co za to?" Zašklebil se Misaki jako malej desetiletej parchant. Aiko málem vybuchla vzteky, ale nakonec se jen zhluboka nadechla a opět svýma chladnýma očima kontrolovala situaci.
"Dobře... Klidně ho roztrhej, ale pak nechtěj, abych sbírala tvoje kusy těla na pohřeb..." mile se usmála. Misaki byl jejími slovy trochu zaskočen, ale nenechal se zastrašit.
"Nemam důvod toho medvídka roztrhat, vždyť je trháš sama..." Vrátil jí úsměv a dal hračku jednomu svému klonovi, který si sedl vysoko do koruny stromu.
"O medvídka?" Vysmála se Misakimu Aiko.
"Ty o medvídka, já o informace, kde leží Lainina duše!" Tvrdě prohlásil Misaki a vrhl se na ni se svým řetězem. Aiko zmizela v páře.
"Lainina duše? Je mrtvá, Misaki. Co bys ještě chtěl?" Ozýval se milý, dětský hlas ze všech stran.
"Nezemřela normálně. Vypařila se!" Zařval Misaki do prázdna a svýma tyrkysovýma očima přejížděl okolí, hledaje malé blonďaté culíčky.
"Máš pravdu, Misaki..." ozval se hlas odlišný od hlasu Aiko. Misaki prudce trhl hlavou a málem se mu zatočila hlava při pohledu na dívku před ním.
"L-Laiones?!" Vyhrkl horlivě Misaki na vznášející se obláček páry, který vytvářel Laininy obrysy a krásné svítivé červené oči.
"Misaki, nemůžu tu s tebou mluvit dlouho. Jak vidíš nejsem zrovna v nejlepším stavu, ale pokusím se ti vše říct. Moje duše je zatím v pořádku. Dám ti svou sílu proti své sestře a až jí zabiješ, budu navždy s tebou..." Slabý přízrak sletěl níž a ze spodních oblaků se vytvořily štíhlé půvabné nohy, které Lai donesly až k Misakimu. Laiones natáhla ruku ke svému příteli a pohladila ho po horké tváři.
"Ne!" Vykřikl Misaki a rozmáchnutím ruky rozpustil obraz. "Kai!" křikl aby odvolal genjutsu kolem. Nic! Laiones se zjevila kousek od něj a její nechápavé smutné oči se ryly Misakimu do hlavy.
"Misaki, na tyhle věci já teď nemám čas..." promluvil klidně přízrak.
"Máš dost silné genjutsu, Aiko. Znám Lai už hodně dlouho a ta by se nikdy na mě nedívala takhle a neříkala, že na takové věci nemá čas. Spíše by mě pochválila. Je vidět, že svou sestru neznáš..." Usmál se Misaki a Aiko ze zjevila vedle falešné Laiones.
"Jsi chytřejší než se zdá," usmála se Aiko a natáhla ruku s velkou rudou koulí, kterou menším pohybem ruky poslala na Misakiho.
Misaki vyskočil na strom, udělal několik znaků rukou a vytvořil kolem sebe bleskový štít. Ničivou kouli málem neudržel od svého těla, ale nakonec vše ustál a hned jak smrtící síla přešla, zaútočil svým dlouhým řetězem prolévaným čakrou s bleskovou podstavou.
Aiko skočila za Misakiho a chytila si zápěstí, které se nestihlo vyhnout Misakinýmu //co to? xDD// útoku. Její krev měla stejnou barvu jako její oči, které momentálně nevěřícně koukaly na svou ránu.
"Tys mě zranil..." vydechla nevěřícně.
"Aspoň něco vidíš normálně..." usmál se Misaki a nečekal, až se Aiko vzpamatuje. Rychle vytvořil vodní kouli, do které vložil i svůj mocný blesk. Sbohem, Aiko...
VÝBUCH!! //tohle nebudu komentovat xDD je to normální výbuch... bum bum xD né ten výbuch, na kterej někteří myslí xDD// Ohromná tlaková vlna se roznesla všude kolem a obrovská záře oslepila Misakimu oči. Ozval se obrovský hluk a nakonec jen šeptání zraněných stromů.
Misaki křečovitě otevřel oči.
"Hledáš někoho?" Promluvila dívka před ním a Misaki jen ucítil tvrdou hlínu na své tváři a železitou chuť v ústech.
Vyklepaně snažil sezbírat ze země. To jutsu ho naprosto vyčerpalo a čakry mu moc nezbývá. Jaktože to přežila?! Probíhalo Misakimu hlavou...
----------------------------------------------------
Dneska je to bez obrázku, ptže to píšu ve škole a bylo mi blbý hledat tady obrázek xDD a navíc to stejně nikdo nečte T_T

Je konec! Boj začíná... 6. část

13. září 2008 v 13:06 | Hara xD

Sestra a sestra... bratr a sestra...

"Že bych slyšel Kumiko?" Vystrčil hlavu ze křoví Jiro a kouknoul na Kumiko, která si drbala hlavu z narážky do bariéry.
"No ne asi... kur.... bože! Co to zas je?!" Zařvala naštvaně a kopla do bariéry.
"To Aiko... nějaká supersilná bublina či co..." zazubila se Iris, která vypadla ze křoví ke Kumiko.
"No ty už seš zase s námi?" Zašklebila se Kumiko. "Hej... to zase ta...ta... Aiko?! Ten malej fracek?! Jak já bych jí nejraději utrhla hlavu jako tý panence kur*adrát ****pííííííííípppp xDDD **!" všichni si raději zacpávali uši, aby neslyšeli Kumiky nadávky a jen se potichu chechtali.
"Myslim, že to stačí..." promluvil někdo za nimi...
"Misaki, ty bys mi ublížil? Jsem jí podobná, nemyslíš?" Promluvila nevinně Aiko a téměř ho hypnotizovala svýma očima.
"Jo... seš jí až moc podobná... že ti není blbě se takhle chovat! Zabít svou vlastní sestru! Nechápu, jak můžeš mít tak zkažené srdce!" Odsekl naštvaně Misaki.
"Nikdo nemá čisté srdce, Misaki. A ty bys právě o sestrách neměl vůbec nic říkat..." mile se usmála Aiko. Misaki se málem udusil, jak ho její slova zaskočila. Má pravdu! Mayuko!!
"Aiko, nikdy jsem neřekl, že já mám čisté srdce. Lituju toho, co jsem udělal... Nemáš strach, že ty toho litovat taky budeš?" Nedal se.
"Zabila jsem ji pro někoho... Ty jsi své sestře ubližoval téměř za nic, Misaki..." řekla svým dětským hlasem.
"Tak dost!" Rozkřikl se Misaki a prudkým pohybem ruky roztáhl jeho mohutný řetěz. Aiko si mírně překvapeně prohlédla řetěz, ale pak se její úsměv vrátil do původní nevinné podoby. "Od sestřičky, že?" Usmála se.
"Jo, od Laiones. Její nejoblíbenější zbraň, kterou mi před třemi lety svěřila. A nikdy bych nečekal, že jím zabiju její sestru," odpověděl jí Misaki mírně zklesle a průdkými pohyby poslal řetěz proti Aiko. Obraz osmnáctiletého dítěte se rozplynul jako pára nad hrncem.
"Chceš zabít dalšího člověka, Misaki?" Zeptala se Aiko svým hláskem bokem stojící za Misakim a dívající se do dáli. Misakiho její slova mírně zaskočila, ale hned jak se jeho mozek opět ozval, měl opět argument proti jejím srdce drasájícím otázkám.
"Nemůžu ti odpustit to, že jsi zabila Laiones!" Stačilo jen pár pohybů a řetěz šel opět po Aiko. Ta opět zmizela, ale tentokrát Misaki předvídal, že se objeví na stromě, takže byl o krok před ní. Aiko téměř vyjekla, jak se lekla velkého řetězu a rychle seskočila z větve, přičemž upustila svého medvídka, kterého Misaki přitáhl k sobě.
"Neupustila jsi něco?" Usmál se Misaki a měl sto chutí její hračku roztrhat na sto kousíčků.
"Vrať mi to!" Vyštěkla Aiko jako malý dítě hrající si na písečku, kterému byla vzata lopatka. Misaki byl trochu překvapený. Ano, Aiko je možná trochu ještě dítě, ale je to dvojče Laiones. Obě jsou nadprůměrně chytré a mocné, ale Aiko se teď chová jako malej spratek...

Je konec! Boj začíná... 5. část

7. září 2008 v 14:53 | Hara xD

Neříkej mi maličká...

"Uch... jo jo jo... to jsou furt jen kecy..." Zakuckala se Kumiko a sesbírala se ze země s úsměvem na tváři. Vytvořila tři klony kolem sebe a všechny poslala na jiné strany. Po chvíli se každý klon změnil v jeden z 5 elementů - Voda, Oheň, Blesk a Vzduch.
Raidon se usmál a koukal, co se bude dít. "Jsi dobrá, to se taky dalo od přátel Maji čekat, že?" Promluvil do prázdna, jelikož svýma očima nemohl postřehnout ani oheň ani blesk. Pravda, očima ne...
Opět udělal černou kouli. A ne jen jednu, rovnou čtyři na všechny tři klony a samotnou Kumiko. Každou bariérou chytil nějaký element dovnitř a čekal, až to Kumiko oslabí.
"Hm?" vyhrkl, když na něj zaútočil velký plamen ohně. Jak to? Že by dokázala ovládat své přeměněné tělo, i když má část uvnitř té koule?! Raidon rychle unikl, ale nepřestával udržovat Kumiko v koulích. Přemýšlej, jak by to mohla dokázat? Třeba jsem nevzal dostatek toho... Raidon ihned nalapal mnohem víc vzduchu, ohně, blesku a vzduchu kolem. Opět to ale nemělo žádný efekt, protože do něj málem udeřil silný blesk.
Něco tu nehraje... Rychle mi dochází čakra, musím to co nejrychleji ukončit... Projelo Raidonovi hlavou a zbytek své čakry použil na ohromnou bariéru všude kolem sebe, jen on v ní nebyl lapen.
Raidon držel svou zbývající čakrou ohromnou koulia čekal... Kapka potu mu stekla po čele, ale přesto se nepřestával usmívat. Byl ohromen Kumičinou silou a těšil se, až zápas skončí a ona mu poví, jak to udělala, protože mu došlo, že sám to nevymyslí.
"Ještě nemáš dost?" Usmála se Kumiko stojící vedle něho. Raidona to až vyděsilo a jeho úsměv mu rychle zmizel z tváře a změnil se v mírně překvapivý výraz. Jenže už nestihl nic říci ani udělat. Ocel mu projela břichem a pramínek krve dopadl na zem. Vyděšení ptáci se rozlétli po okolí a zanechali za sebou jen pouhé ticho.
Raidon vykašlal krev a nevěřícně se díval na tu "maličkou", která pevně držela kunai.
"Bylo tady mnohem víc klonů než jen čtyři... Vždycky, když jsi chtěl lapit další elementy, změnili se zpátky v člověka, aby jsi je nemohl zachytit a pak se opět přeměnily zpátky...Sbohem..." promluvila Kumiko vážným a velmi klidným až ledovým hlasem. Raidonovi panenky se zúžily a mírně otevřel ústa dokořán...
Nakonec se ale mile usmál a s myšlenkou: To jsem chtěl slyšet... se mu stmíval pohled na tu krásnou "maličkou". Jeho tělo těžce dopadlo na zem až to vyrušilo veškeré ticho kolem....
Kumiko přišla k jeho tělu a klekla si k němu. "Už mi nikdy neříkej maličká..." Pronesla vážně a rozeběhla se pryč...
"Kur*a co je?!" Zaječela Kumiko opět ve své normální náladě, když nabourala do nějaké divné bariéry. "Už zas?! To nechcípnul nebo si ze mě děláte prd*l?!"

Je konec! Boj začíná... 4. část

31. srpna 2008 v 13:49 | Hara xD

Velikán a prcek...

"Tak... co uděláš?" Usmál se Raidon na Kumiko.
"No já nevím... zabiju tě?" Zašklebila se Kumiko a hodila na něj tři kunaie. Raidon se jim s lehkostí vyhnul a odskočil na větev. Tam však na něj již čekala Kumiko a ohnala se svou velkou pěstí.
"Seš moc pomalá, maličká," usmál se Raidon, chytil Kumiky ruku a odhodil ji na protější strom.
Kumiko byla moc hrdá na to, aby zakřičela bolestí, a tak se jen s mírným syčením vyškrábala na nohy. "Maličká?! Maličká?! Děláš si ze mě prd*l viď?! Ty hajzle jeden!!!" Zaječela Kumiko do výšin, kde stál Raidon. Ten se rychlostí zvuku přemýštil přímo ke Kumice, která byla snad o dvě hlavy menší.
Kumiko byla vzteky bez sebe, zvlášť, když měl pravdu. Nečekala ale, než něco ze sebe vyblekotá a zaútočila dalším svým kunaiem. Raidon uhnul a odskočil od ní.
"Hele... mě to nebaví. Seš moc nudnej, máš něco lepšího v rukávu? Nebo ti mam nakopat prd*l hned?" Nebo ti mám kopnout do něčeho jinýho? Uchychtla se pro sebe Kumiko (proč mi Kumiko šíleně připomíná Jasmínu? XDD). Raidon však na to neodpověděl a jen se mile usmál, což Kumiko vytočilo ještě víc.
"Oukej, ty hajzle..." Nechápu jak se mi moch líbit... Takovej idiot... Projelo Kumice hlavou, když dělala pečetě. "Meditační jutsu!" Křikla se otevřela své nově fialové oči.
"Meditační jutsu?" Zopakoval nechápavě Raidon.
"Jo, ty blbečku! Tos ještě neviděl, co??" Zašklebila se Kumiko a vrhla se proti němu. Raidon čekal, co udělá a jen se poťouchle usmíval. Když se mu ale náhle Kumiko rozplynula před nosem. Zezadu!! Vykřikl v duchu a už uhybal před Kumiky pěstí.
"Moc pomalu, moc zřetelně a navíc... čitelně," promluvila Kumiko a tentokrát to byla ona, kdo házel nepřítele na strom.
Jak to udělala? Je rychlejší... Pomyslel si Raidon a utřel si krev, která mu stékala z koutku úst.
"Takže... Ještě něco proti malejm?!" zeptala se výhružně Kumiko a dál spokojeně seděla na větvi v korunách stromů.
"Nikdy jsem proti nim nic neměl, holčičko, jen ty sis to špatně přebrala," zase ten úsměv, který Kumiko dokáže maximálně vytočit.
"Mam chuť ti rozbít ten tvůj odpornej úsměv, ale-ssss..." zasyčela Kumiko, když do jejích očí vrazila prudká bolest. Sakra, už ho používám dlouho...
To jutsu asi není tak dokonalé... Rychle jí bere čakru a navíc způsobuje bolest. Chudinka, jak jen teď mě porazí?
Zašklebil se pro sebe Raidon a šel pomalu ke Kumiko.
Kumiko rychle odvolala meditační jutsu. Budu ho muset víc trénovat... Ku*wa! Taky mi Maja nemůže někdy darovat víc čakry, když jí má až moc!! Zaklela a vražedně se podívala na Raidona, která stál pod ní.
Kumiko se rychle rozplynula v prach. Raidon jen chvíli nechápavě stál, ale pak mu blikl nápad. Rychle udělal několik pečetí. "Černé vězení," promluvil s úsměvem a v ruce se mu začala dělat ohromná černá koule, která pochytila velkou část vzduchu.
"Je to tak? Dokážeš měnit své buňky v jakýkoli živel. Chvíli jsem si myslel, že máš jen čtyři podstavy, ale ne... ty máš všech pět, i když ne ještě tak dokonale osvojené, že?" prmluvil Raidon do prázdna a po chvíli odvolal kouli. Kumiko se ihned změnila zpátky a s těžkým dechem dopadla na zem...

Je konec! Boj začíná... 3. část

29. srpna 2008 v 17:49 | Hara xD

Přátelé?!

"Díky..." zakřenil se Keiji a zaútočil na Laina kunaiem.
"Nemáš zač," sladce se usmál Lain a uskočil před jeho útokem. Všude se jen ozývalo skřípání kunaiů spojujících se a zase oddalujících. Stromy se snažily udržet nárazy obou kluků a země jim špinila jejich dokonalé oblečení. Rozvýřil se výtr, který rozfoukal koruny stromů a přenášel listy, hrající si mezi sebou, do dáli.
"Víš co?" Vydechl unaveně Keiji po hodině boje.
"Už tě to nudí, co?" Zakašlal Lain stejně unavený jako on.
"Přesně," kývl na to Keiji a sedl si ke stromu.
"Jsme dva..." ušklíbl se Lain a sedl si naproti němu. "A nezapomeň... až to všechno skončí, zveš mě na zmrzlinu..."
"Jestli to přežiješ..." zaprovokoval Keiji. "Alespoň že se mi podařilo tě zdržet..." usmál se.
"Cože?!" vyjekl Lain a okamžitě mu došlo, že on se ho neměl zbavit, ale jen ho zdržet. rychle vyskočil na nohy a rozeběhl se pryč. PLESK! xD
Lain si protřepal hlavu a jedním okem se podíval nad sebe, do čeho to narazil. Nic tam však nebylo.
"C-co?" vydechl vyjeveně Lain.
"Bariéra... ale ne moje," zašklebil se Keiji za ním. "Takže pochybuju že se podhrabeš jako krtek jak jsi to udělal mě."
"A čí je?!" křikl na něho Lain.
"Čí asi? Naší Aiko samozřejmě," zazubil se Keiji.
"Auuu.... hu! Myslim, že mam zlomenou nohu," zaskuhral někdo za stromy.
"A já asi vaz..." zaskuhral druhý.
"Debílku! To bys byl mrtvej!!" Ozval se dívčí hlas a Lainovi došlo, že to bude Jiro s Iris.
"Hej! Vy dva!" křikl na ně Lain a utekl Keijimu.
"Co? Hej! Laine! Po dlouhý době se vidíme ty blondýno!" zakřenila se na něj Iris rozplácnutá na zemi.
"Seš v poho?" zmateně na ni koukl Jiro.
"Jistě! Ležim tu na zemi s ukrutnou bolestí, mam hrozně moc odřenin a zlomenou nohu... Mam se skvěle!" ironicky se na něj zašklebila Iris.
"No tak promiň no..." zazubil se Jiro a vyndal si bublifuk. Vyfoukl jednu bublinu a chytil ji do rukou. "Vyhrň si nohavici," jemně rozkázal Iris. Ta se v bolestech posadila a s kecy až nad hlavu si ji vyhrnula. Jiro přiložil bublinu na zlomeninu.
"Co to děláš?" Zeptal se zvědavě Lain.
"Tahle bublina Iris spojí všechny kosti a svaly, ale jen dočasně... přesněji na pět hodin. Nikdo z nás není lékař a neumí čádný jutsu, takže tohle je jediný, co můžem dělat... tak... ted jak se dostanem ven?" Jiro měl na jeho povahu velmi vážný hlas a i výraz. Jeho veselé oči se zalily hněvem až z něj šel strach. Iris vůbec nechápala jak tak náhle zvážněl, ale raději na to nic neřekla. Lain se ale musel ozvat: "Hej, kámo, nějakej vážnej výraz, ne?" zazubil se.
"Buď zticha, blondýno a vymysli něco..." zpražil ho Jiro.
"Hej uklidni se..." reagoval na to klidně Lain a usmál se.
"Fajn, tak toho nech..." odsekl Jiro a přiložil prsty k bariéře.
"Přes ni se nedostanete..." ozval se Keiji, který dorazil k nim...

Je konec! Boj začíná... 2. část

16. srpna 2008 v 10:46 | Hara xD

Kráska a fialka? xDD


"Páááni, bude to těžší než jsem si myslel!! Nemůžu přece uhodit holku!" Zasmál se Keiji k Lainovi, který před ním stál s rozzlobeným výrazem. "Copak? Ty seš na mě zlobíš, princezno?" Medově se usmál a vytáhl si kunai.
"Ty máš co říkat. Taková fialka," zašklebil se na něj Lain a vytáhl // řasenku na voči xDD// do jedné ruky menší dýku a v druhé držel černé jehly.
"Začínám mít z tebe trach. Je tě škoda, taková pěkná holka," vysmál se Lainovi Keiji a zvednutím ruky rozvířil vítr kolem nich.
"Až na to, že jsem kluk, s tebou musím souhlasit. Je mě škoda, abych bojoval s někým jako jsi ty," oplatil mu jeho jedovaté řeči.
"Pch... ještě nevíš, co umim," odsekl Keiji. V tu chvíli vyskočil do vzduchu a hodil jeden kunai, který na konci své rukojetě měl přivázaný fialový pruh pokračující ke Keijimu, do stromu. Potom hodil další kunai s tou samou páskou na další strom a takhle to pokračovalo, dokud kolem Laina neudělal kruh s pásek.
Lain samozřejmě jen tak nestál a snažil se přeříznout pruhy, vytáhnout kunaie anebo pouze vyskočit z vězení, ale nebylo mu to moc platné.
"Najde to, co?" Zasmál se Keiji, když vyděl Laina, jak se nemohl dostat s fialové bariéry.
"Ta tvoje bublina taky nevydrží všechno!!" Nevzdal to Lain a hodil kunai do nafialovělého pláště. Nic.
"Myslíš, že nějaký kunai to probodne? To si snad myslíš, že jsem tak slabí?!" Ublíženě se na něj podíval Keiji a sedl si ke stromu.
"No, čekal jsem, že dirku bych tam mohl udělat," zašklebil se Lain, "ale když to nejde takhle... Kagon: Ryuuka no jutsu!!! (technika dračího ohně)" Lain vpustil oheň všude kolem sebe a vytvořil pro sebe ochraný štít, aby ho oheň nepopálil.
"Wow! To bylo dobrý, ale celkem na prd, co?" Promluvil Keiji, když konečně uviděl Laina z plamenů a snažil se o co nejsmutnější výraz. "Víš co? jestli se z toho dostaneš, zvu tě na zmrzlinu. Pokud jí jíš," mrknul na něj a dál se jen smál.
"To mě balíš?" Zakřenil se na něj Lain až to Keijiho zaskočilo. "Tak zase jinak..." Lain vytvořil spoustu klonů, kteří se všichni snažili se dostat nějak ven. Všechny klony se sesypali na jednom místě a začali do bariéry pouštět vše možné. Ohnivé jutsu, vzduchové, vodní, bleskové a i zkoušeli házet kunaie a shurikeny. Keiji si jen spokojeně seděl u stromu a díval se na Lainovo snažení.
"Nic," vhrkl jeden Lainův klon. "Hmmm..." zamumlal ten další. "Fajn, tak se vraťte," ukončil jeho snažení Lain. Všechny klony popraskali a v bublině se rozšířil kouř, ze kterého se Lain málem udusil. Po pár minutách konečně kouř zmizel a Lain vyčerpán ležel na zemi.
"To už máš dost? Ach jo a já si myslel, že to bude něco a vono prd!" zklamaně si odfrkl Keiji.
"Eh... myslím, že to z daleka nekončí," promluvil již sedící Lain, usmál se v praskl jako ostatní klony.
"Cože?!" Vyhrkl Keiji, když vtom se pod jeho nohama začala hýbat země.
"Baf!" Vyštěkl Lain, který se vynořil z hlíny a zaútočil na Keijiho, který tak, tak uhnul.
"Ta tvoje bariéra není tak dokonalá. Myslels, že nějakejch pár technik mě vyčerpá? To těžko, Anežko. A zveš mě na zmrzku," usmál se Lain a hodil Keijimu kunai, který upustil při úskokem před ním...

Je konec! Boj začíná... 1. část

14. srpna 2008 v 13:53 | Hara xD

Boj mezi přáteli?

"Tak. Sice tě nevidim, ty srabe, ale dostanu tě!!" zašklebila se Iris pod šátkem, zatímco ostatní běželi dál.
"Iris, co to prosím tě děláš?!" Křikl Jiro na Iris, ale bylo pozdě, protože už na něj mířila Irisina veliká pěst.
"Uh..." Těžce vydechl Jiro a utřel si pramínek krve ztékající mu z úst.
"Hohoo... víc toho neumíš?" Zvolala vesele Iris a ohnala se svými nasazovacími drápy.
"Iris, přestaň! To jsem já, Jiro!!" Jen tak, tak jejímu útoku uhnul a schoval se ve křoví.
"Ty seš leda tak podvodník, Jiro nemá takový hlas. To zaprvé a jestli seš Jiro, tak, ty debílku, seš větší podrazák než jsem si myslela!" Křikla Iris a hledala Jirovu čakru. HA! Má ji. Iris vytáhla svůj bumerang a hodila ho na místo, kde se schovával Jiro.
"Do prkýnka!" Vyštěkl vyvalený Jiro a rozplácl se na zemi s poraněným ramenem. "Kua, Iris! Jakej zase podrazák?!" Zachrchlal a vykašlal trávu z pusy.
"Spojili jste se s Mariko, která jde jen po moci. Trápí Mikuta a vpouští do něho jed. Proč?! Já myslela, že jsme byli přátelé. Ale pak přišla ta Sakurwa a její dvorní dámy a další debílci a bylo to celý v háji!! Vůbec tě nezajímalo, jak se cítím!!" Odfrkla si naštvaně a dala Jirovi pěstí.
"Co to plácáš?! Jediný člověk na štpatný straně seš ty, Iris! Já neznám žádnou Mariko. Nevím, jestli někdo vpouští do nějakýho Mikuta jed..."
"Ty vlastně vůbec nic nevíš!" Skočila mu do toho Iris a Jiro se již s několika vážnými škrábanci dál snažil vyhýbat Irisiným drápům.
"Vím jen jedno. Oblafli tě! Laiones říkala, že jsi se přidala ke Kaitovi a že je dost možný, že to ani nevíš. Co ty vlastně o těch lidech, ke kterým ses přidala, víš, he?" Jirovi už pomalu docházeli nervy, ale rozhodně nechtěl Iris nějak ublížit. Problém byl vtom, že nedokázal přijít na nějaké jutsu, které by Iris na chvíli zastavilo.
"Všichni jsou hodně milý. To vím! A když mluvíš o Laiones, ta je pěkně podrazácká stejně jako ty!! A já nemůžu být s Kaitem, protože ten, se kterým jsem je Mikoto. A Mariko mu ničí jeho tělo. A dokonce i ublížila nějaký holce, která teď vypadá jako elfka,"
"Tyy!!" Vyštěkl už úplně vytočený Jiro a přitiskl Iris ke stromu. "Seš pěkně slepá!!!" Zařval jí do obličeje a strhl jí pásku z očí. "Kai!" Křikl ještě do toho a genjutsu kolem Iris se rozplynulo.
Iris otevřela oči na uslzeného Jira. "Ty... seš tak slepá. Ta elfka byla Maja, za kterou Laiones dala svůj život. Ty tvoji "přátelé" jsou poskoci Kaita a sám Mikoto je Kaito, jen tě oblafl a koukám, že to bylo jednoduchý. Ta malá 18letá zabila Laiones ještě před tím, než stihla úplně vyléčit Maju. Ten fialka Maju zase unesl a TY jim pomáháš s tím, že si myslíš, že my patříme k nějaké vymyšlené Mariko. Mají to dobře promyšlené, ale překvapuje mě, že si mysleli, že to dojde tak daleko," zašklebil se na ni a Iris málem spadla čelit 10 stop pod zem.
"Nečekala jsem, že se na to nejpříjde, ale tu nejdůležitější věc jste udělali," promluvila Aiko sedící na stromě a medvídkem v klíně.
"Jakou?" Vyhrkli oba.
"Rozdělili jsme vás..." spokojeně se usmála Aiko jako děcko, které dostalo zmrzlinu a rozplynula se.
"Do prčic!! Dělej! Musíme za nimi!!" Křikla Iris k Jirovi. "Jo a sorry za to divadlo, ale ještě si promluvíme!" Zašklebila se a vyskočila do korun stromů. Jiro ji následoval a jak se oba odrazili od větve, narazili do nějakého neznámého silového pole a oba spadli dolů jako svě štvestky...
 
 

Reklama