Schwa!! This or this? ^^ - 26. část

15. května 2010 v 12:22 | Hara Yumi ^^ 原由美 |  Části STOT
schwa! xD


"Pardon, pardon, nějak nejsem zvyklá na tuhle rychlost," zubila jsem se na Shina, který na mě jako jediný čekal.
"Ale dohonila jsi mě velmi rychle, poběž, doženeme je," řekl velmi chladným monotónním hlasem a dál už zase skákal po větvích. Rychle jsem ho následovala, až se nám po chvíli podařilo všechny dohonit. Ani to nezabralo 5 minut. Nejsem zase takový poleno, cha chá!
"Výborně, takže už jsme skoro zde, rozdělte se!" Vykřikla Kurenai hned, jak jsme přiběhli se Shinem, který celou dobu mlčel. Všichni jako by předem věděli, že to řekne, se rozdělili do skupinek a pokračovali ve vlastní cestě.
Proč vlastně nejsem s Keijim? No jasně, mohli bychom je podvést, ale já chci být s ním, já se jich trochu bojím, mám takový ten respekt, no chápete, ne?
Náhle se oba přede mnou zastavili.
"Uíííííí!!!" Vypískla jsem při letu na Shinovo hlavu a snažila jsem se mávání rukou vylítnout ještě trochu výš, což teda vůbec nepomáhalo, a tak jsem rychle padala směrem pod jejich větev, za kterou jsem se chytila rukama a vyskočila krásným obloučkem vedle nich. Páni, jako v cirkuse!
"Takže na tři… raz, dva…"
"Tři!" řekli jsme si všichni pro sebe a seskočili z koruny stromů přímo do ulice, kde kousek od ní stál veliký palác toho boháče.
"Zastavte… Raven, postarej se o ty dva u brány," poručila mi Kurenai.
"A co jsem? Jak mám dělat nějaká kouzla, když nevím jak? Já se řídím instinktem, který nepřijde jen tak na zavolání!"
"Hned!"
Strachy jsem se přikrčila.
"H-hai, sensei…" roboticky jsem vykročila a šla směrem k velkým chlápkům jím rozbít hubu svou malou pěstí.
,Pane bože, oni mě chtějí zabít,' napadlo mě, když jsem kráčela vstříc těm gorilám.
"Ehm… dobrý den," sladce jsem se usmála, když jsem se před ně postavila.
Ti dva se na sebe usmáli a pak se zase podívali na mě.
"No ahoj… copak tady chce taková hezká slečna?" zašklebil se jeden. Vousy měl zakrytou půlku obličeje a další kus hlavy měl potažen šátkem. ,Asi je plešatej a nechce to ukazovat,' zachechtala jsem se v duchu. Trochu jsem se neovládla a zachichotala jsem se i nahlas.
"Copak?" Zazubil se na mě svými žlutými zuby ten druhý a cítila jsem z něj alkohol. Jejich výzbroj mi říkala, že asi nebude lehký je uhodit. A ty velký katany po jejich bocích jsou asi hodně ostré. Jashin, zachraň mě… moment, Jashin? Co to?
"Pane, vy jste pil!" Vypískla jsem sladce a nasadila překvapivý pohled. "Za to byste měl být potrestán," provokativně jsem se usmála.
"Vážně? Tak sem…" nastavil mi krásně tvář.
"Ale to by vás bolelo," zakroutila jsem hlavou jako roztomilé štěňátko.
"Ale já to přece přežiju…" zazubil se a čekal.
"No to si nejsem jistá! Kage bunshin!!" Vrazila jsem mu pěstí, že padl na zem a popadla jeho katanu. "Hejááá!!" Vypískla jsem trojhlasně a dvě z nás se pustily do toho druhého otravy, z toho se jedna zatím postarala o toho na zemi, aby ho nenapadlo zase vstát.
Hned po té jsem si všimla přítomnosti Kurenai a Shina. "Výborně," položila mi ruku na rameno a usmála se.
Nadšeně jsem vztyčila palec s katanou v druhé ruce, zatímco se okolo mě rozlil kouř z mých prasklých klonů.
"Jak se dostanem dovnitř?" Zaklepala jsem katanou do velké červené brány.
"O to je postaráno…" zamumlal Shino a já si všimla, jak se kolem hran brány odloupávají kousky dřeva a začínají se potahovat malými broučky.
"Termiti?"
Zvedla jsem jedno obočí.
"Ano, ohrožený druh termitů," promluvil zase tím svým hlasem.
"Dobře, Shino, tak se to dělá!" Plácla jsem ho nadšeně do zad a těšila se, až se dveře otevřou, i když jsem srdce měla téměř venku z těla, jak mi rychle bušilo.
"Tak jdeme na to," zašklebila jsem se a proběhla s ostatníma bránou, kde na nás čekal celkem slušný počet stráží.
"Muchá!!" Ano, já vím, už bych neměla vydávat ty zvuky.
Rychle jsem se rozeběhla proti jednomu z vojáků s katanou v ruce. On se rozeběhl taky a podle našich postojů to vypadá, že se naše katany střetnou a kdo by asi tu katanu neudržel?
Vytáhla jsem kunai, který jsem měla připevněný k tělu páskem a hodila ho na něj v tu chvíli, kdy to snad nejméně čekal.
Zbraň se mu zabodla do nohy a on padl na kolena. Už nebylo těžké přiběhnout a seknout katanou.
Náhle na mě zaútočil další zezadu. Hbitě jsem si sedla na bobek a podkopla mu nohy. Vytáhla jsem kunai z nohy mrtvoly a hodila ho na dalšího, který se akorát blížil. Katanou jsem tomu předešlému usekla hlavu a rozeběhla se na toho třetího. Náhle mi něco proletělo kolem hlavy. Páni, někdy mám víc štěstí než rozumu. Rychle jsem vyskočila do vzduchu a ověřila si, odkud ta věc letěla.
"Srabáku!"
Vyštěkla jsem, když jsem zahlédla nějakého ninju schovaného v domě u pootevřeného okna.
Přikrčila jsem se k zemi a rychle se vymrštila k oknu za ním. Moje oko se střetlo s pohledem na napnutý luk mířící přímo na mě. Musím uhnout! Musím uhnout! Prostě MUSÍM!
Nějakým působivým způsobem jsem se vyhnula. Netuším jak. Fakt to je otázka nad zlato.
Vyskočila jsem do okna a sejmula toho lukostřelce, který se samým překvapením už ani nebránil. Hned za mnou přiskočil Shino a chvilku poté i Kurenai.
"Nebylo to zase tak těžký," zazubila jsem se.
"Jsou to ubohé stráže, abych se přiznala, čekala jsem víc," odfrkla si Kurenai.
"Díky, právě se mi zase snížilo sebevědomí," zabručela jsem, ale sensei se jen ušklíbla takovým potěšeným způsobem a otevřela dveře do chodby, kde na nás zase čekala kupa stráží…


<°)))))><


"Tak jak to vypadá, Shino?" zeptala jsem se, když všichni nepřátelé, kteří přiběhli, padli na zem.
"Kiba a ostatní se dostali k drogám a zbraním, je tam mnohem více stráží, ale pomoc asi nepotřebují. Přesto navrhuji se jít postarat o ně a pak najít Kotetsua.
"Souhlas!" Kývla jsem s úsměvem.
"Tak dobrá," souhlasila i Kurenai s následovali jsme Shina.
Chodby byly zdobené mnoho cetkami, ale i květinami a koberci. Nelíbilo se mi to, bylo to příliš přeplácané a barevné, bolely mě z toho oči.
Zahnula jsem akorát za roh, když jsem se naplácla někomu do zad. Někomu, kdo velmi hezky voní.
Zajíkla jsem se, když se mi těsně u krku zastavil kunai.
"Málem jsem tě zabil."
"Málem jsi mě zabil." Vydechli jsme oba nastejno.
"Omlouvám se, všechno v pohodě? Žádná zranění?" Zkontroloval si mě pohledem Keiji.
"Ne všechno je ok, postarali jste se o ně rychle…" Vyklonila jsem se, abych se podívala, jak Kiba nechává spadnout posledního chlápka.
"To víš, Hinata udělala něco super se svým Byakuganem, Kiba velký výr s Akamarem a je to," smál se Keiji.
"A Keiji udělal větrnou clonu doprovázenou vodním rasenganem a ostatní stačili jen čumět!"
Přiběhl nadšeně Kiba a s Keijim se střetli pěstmi.
"Tak to je výborný! Samý kouzla tady," chechtala jsem se.
"Jutsu, Raven," opravil mě Shino.
"Dyť říkám kouzla," mávla jsem s úšklebkem rukou.
"Tak pokračujeme. Shino, kde se nachází Kotetsu ?" Ozvala se Kurenai.
"Druhé patro, 5. pokoj, očekává nás schovaný ve skříni," odpověděla jsem rychleji než Shino. Keiji na mě vykulil oči.
"Co je?" pokrčila jsem rameny. Ostatní se jen mlčky rozeběhli do druhého patra. Nastala velmi zvláštní nálada.
Keiji vykopl dveře. "Tak tady je ten, který mi zabil rodiče?" Bouchl do stolu a bylo vidět, že si užívá tu chvíli, kdy může svého nepřítele nechat se trápit.
Jako jediný měl tu čest otevřít skříň a vyhodit ho ven na světlo.
Představovala jsem si ho trochu jinak. Spíše tlustého a velikého, než malého. Nebyla ani tolik obalený šperky jako jeho dům. Ale je pravda, že zlato je velmi těžké, takže ho asi nechtěl nosit.
"Za to zaplatíš, jestli mě zabiješ!" Vykřikl náhle.
"Blá blá blá," vyplázla jsem na něj jazyk.
On však luskl prsty a jako na zavolanou k němu přiskočili oknem ninjové a vyletěli s ním ven do ulice. Proč to tak neudělal předtím, to pako?
Vyskočili jsme za ním a dopadli akorát do rušné ulice.
"Už nebudeš prodávat drogy a zbraně!" Vykřikla Kurenai, aby trochu seznámila okolní lidi se situací, aby nebyli oni ti zlí.
"Zabte je!" Procedil skrz zaťaté zuby.
"Yatta!" Vypískla jsem a rozeběhla se s katanou na jednoho ninju. "Zkusíme nějaký kouzlo! Kage Bunshin!" Z kouře vypadlo 6 mých přítelkyň. Pane bože! Vážně jsem takhle malá?!
Oběhli jsme jednoho ninju a sedmihlasně se ozvalo: "Katon: Goukakyuu no Jutsu!"
Před mým obličejem vyrostla mocná koule ohně. Z konečného kouře a oranžové záře se akorát ozval výkřik a pak jen těžké padnutí mrtvého těla.
"Ne, Keiji!" Uslyšela jsem tvrdý hlas Kurenai. "Nezabijeme ho, ale přivedeme Hokage-sama," snažila se ho uklidnit. Páni, zrovna jsem tu předvedla takovou pěknou šou! .... Musím být pořád tak sebestředná, sakra?!
"Dobře," hrubě ho odhodil jí k nohám. Hinata ho pouhým stisknutím ruky omráčila a Shino ho hodil na záda.
"R-Raven?" Zaslechla jsem povědomí hlas.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš Schwa!! This or this? ^^

Jasněě ^^
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama