5. kapitola - Rodina - 3. část

24. ledna 2010 v 20:08 | Hara Yumi ^^ 原由美
Ehm...divný dílek xD nezabijte mě za to xDD vlastně kdo by mě zabíjel, když to čte akorát Kaori? xP

_________________________________________

"Sedněte si," vybídl nás táta, když jsme dorazili do obývacího pokoje.
Oba s bráchou jsme si šli sednout na naší pohovku, která stála podél celé jedné stěny, a s mírně nechápajícími výrazy jsme sledovali tátův obličej, abychom zjistili, jestli se zlobí.
"Takže..." začal.
"Já se bojím," vydala jsem ze sebe, abych trochu uvolnila napětí a usmála se.
"Boj se," zasmál se táta. "Chcete s náma jet do Durhnamu?" Durhnam - krásné městěčko s rybníkem pro haliny. Mluví tam ale jiným jazykem, který se sice učím už 6 let, ale přesto. Navíc je tam... slunce, pláž... slunce... pak ještě slunce... brrr. Ale na druhou stranu bych mohla litovat, že tam nepojedu. Co by za to dali jiní.
"Já určitě pojedu," zvedl nadšeně ruku Khamil.
"Jestli pojede Ann, tak pojedu taky," zazubil se Thomas.
"Tak to snad záleží na tobě a ne na Ann, ne?" Taťka se ze svého pohodářkého sedu natáhl pro KP, aby ztišil zprávy, které hlásaly nehodu u našeho města.
"No tak přece bych ji tu nenechal samotnou..." zašklebil se Thom a sundal mi z hlavy list, který na mě právě spadl z veliké rostliny, která rostla vedle gauče.
"Pořád opadává, to je katastrofa," zastěžovala si zoufale mamka, která celou dobu jen mlčela a usmívala se na nás.
"No já nevím, asi bych jela," kývala jsem hlavou.
"No jak asi? My to potřebujeme objednat," naléhal a přejížděl mě pohledem.
"No tak jo... Kdy tam jedeme?" Z představy, že pojedu někam k vodě, mám smíšené pocity. Nebaví mě jezdit na dovolené s rodiči, navíc tam běhat v plavkách se mi taky vážně nechce. Ani ještě nemám nové plavky, jelikož pořád rostu a ty, které mám, jsou mi už vážně malé.
"O prázdninách v srpnu," informovala mě tentokrát mamka.
"Aha, tak fajn... ehm... tak... můžu jít?" Nevinně jsem se zazubila. Vážně totiž chci dokoukat to anime a už není žádné téma k probrání předpokládám.
"Jo, běžte..." mávl táta rukou, ve které držel KPčko, jakoby to bylo samozřejmé.
"Počkej na mě, má drahá, nebudeš se na to koukat sama..." Rychle běžel za mnou bráška a zatáhl mě za rukáv u trička.
"Můžu se koukat s váma?" Ozval se Khamil, který byl Thomasovi těsně v patách.
"A nebudeš se bát, Khamile? Jsou tam celkem hnusné příšery. Sice kreslené, ale jsou," Zastavila jsem se u dveří u schodiště a koukla na bratránka, v jehož obličeji se objevila nerozhodnost.
"Jsou vážně strašné?" Koukl na mě a pak na Thoma.
"Já bych řekla, že ani ne..." zamyslela jsem se.
"Tak já když tak zavřu oči," vetřel se do mého pokoje a přisunul si židli. Nesnáším posery a Khamil je posera s velkým S. Ale tak je ještě malý, snad z toho vyroste.
Pustila jsem KP přesně tam, kde anime skončilo a přešla svůj maličký pokoj k Thomasovi na postel. Thom si mě přitáhl k sobě, až jsem chvíli měla problém se začít soustředit na film.
Všechny zvuky příšer se mi po chvíli ale zdály tak slité dohromady, že jsem už jen téměř vnímala ty fleky na obrazovce. Začaly se mi zavírat víčka a Thomasovo teplo a vůně mě téměř žádaly ty oči zavřít. Tak se snad nic nestane, když ty oči na chvíli zavřu...

ooo

"Slečno Annethino!"
"Ano? Děje se něco?"
"Váš otec vás hledá."
"Dobře, díky Beo."
"Chceš jít za ním?"
"Právě teď ne." Hlasité bušení srdce.
"Není dobré, abych tu byl. Chtěl bych se s tebou sejít... v noci."
"Dobře... kde?"
"Pojď..."
Je tu chladno... "Je to kousek od mého paláce."
"Ano."
"Už budu muset ale jít. V noci..."
Tohle je jistě sen. Někdo tak úžasný... Už jen ulehnout do těchto sladkých polštářů, zavřít oči a čekat do půlnoci...

A! Zaspala jsem! Je den!
Měla jsem si vzít pantofle, ta podlaha je studená. Ale to je jedno, musím ho na...jít.
Hlasité bušení srdce.
"Je zvláštní být člověkem, že?"
"Ne tak zvláštní..."
"Tvoje kůže je slabá stejně jako tvá mysl. Tvoje energie člověka uhasíná."
"Proč mi to říkáš?"
"Protože tě bolí celé tělo."
"To není pravda!"
"Ale ano je... A kralibla… koma pel vë… / = Na konci… uvidíš světlo mé…/"

ooo

Hluboce jsem se nadechla a zírala do tmy. Srdce mi bušilo jako o závod, ale náhle mě naplnil pocit ohromného štěstí.
"Ann? Jsi v pořádku?" Zaslechla jsem krásný hlas a otočila za ním hlavu.
"Thomasi? Co tu děláš?" Pozvedla jsem jedno obočí a sledovala jeho siluetu, která seděla u mé postele.
"Usnula jsi, tak jsem akorát teď vypnul tvoje KP."
"Aha..." Náhle mnou projel blesk s medovým teplem a nadšením. "Thomasi! Zdálo se mi, že jsem zaspala své setkání s upírem!!" Prudce jsem si sedla a rozmáchla se rukama jako malé dítě.
Thomas se začal smát. Jeho zvonivý smích mi vždycky tak zvedne náladu, někdy mě až dohání k slzám, jak jsem v tu chvíli šťastná, že se směje něčemu, co jsem řekla, ať už je to hloupost nebo vtip.
"Zaspala jsi setkání s upírem? To není snad moc pozitivní, ne?" I když byla tma jako v pytli a záře, které přicházela ze dveří, vyznačovala akorát siluety, byla jsem si naprosto jistá, že se usmívá.
"Počkej... řeknu ti to popořádku..." máchala jsem dál rukama a slyšela, jak se usadil na zemi vedle postele. "Prostě jsem byla princezna v nějakém paláci... nesměj se!" Zacuchala jsem mu vlasy.
"Promiň, pokračuj, princezno..."
"No... a ten upír... ani nevíš, jak krásný byl! Ty jeho oči, ty hnědé vlasy stažené do culíku... aaach... no dál... prostě řekl, že mi chce říct něco důležitého a že se sejdeme v noci v nějakém... Ani nevím, co to bylo. Vypadalo to jako park na podzim, kde bylo hodně mlhy. Neumím to popsat."
"Chápu."
"Ale zaspala jsem to! Jakmile jsem se vzbudila, rychle jsem vyběhla ze svého velkého bílo-růžového pokoje a běžela dolů z velkých schodů. Měla jsem na sobě růžovo-fialovou noční košili s volánkama a mašličkami! No a vyběhla jsem do velké haly a tam on seděl v křesle! Měl jsi vidět, jak elegantně seděl a upíral na mě svůj zrak. Chápeš? On na mě počkal prostě! A jak ke mně přistoupil a chytl mě za bradu... a... pak nevím... ale... jaktože si ten nejdůležitější moment nepamatuju?!" Plácla jsem se do tváře a přitiskla si prostředníček ke spánkům.
"Víš... jsem celkem rád, že si to nepamatuješ, protože tvé erotické představy by měly spíš zůstat v tvé hlavě," začal se chechtat.
"Hele! Nedělej ze mě úchyla!" hrábla jsem do tmy, abych ho mírně plácla po hlavě.
"Promiň, ale nemůžeš popřít, že jsi v tom snu pak nic nedělala..." Úplně jsem cítila ten jeho úšklebek.
"Co ty víš? Třeba jsme si pak šli dát čaj!" Po pravdě je mi jedno, co mektám. Právě je pro mě nejdůležitější to pomyšlení na to, že tu sedím s Thomasem a oba se smějeme blbostem.
"To máš pravdu... Naše princezna by přece nic neudělala, kdyby k ní přistoupil atraktivní upír, přimhouřil by své hluboké oči, ladnými kroky přešel k její překvapené tváři, chytil ji za bradu a..."
"Přestaň, vyteče mi slina," zacpala jsem mu pusu. "Ale jsem si jistá, že nic nebylo, protože pak něco říkal... A to už si nepamatuju právě!"
"Já si to dokážu představit."
"Blá blá blá! Hele nechceš jít spát, hm?"
"Nechci, ale když mě tak vyhazuješ, tak já teda půjdu," cítila jsem, jak se opřel o postel, a hned se přede mnou objevila velká silueta jeho těla.
Akorát se otáčel k odchodu, když jsem ho zatahala za tričko. "A pusu na dobrou noc mi nedáš?"

/*Její ruce se náhle rozepíšou a nějak neví, jak to zastavit xDDDDD* "Já tě ale nevidím..." Chytil mojí hlavu do svých velkých dlaní a políbil mě na nos.
"To vidím..." Zasmála jsem se a přitiskla se víc k němu a políbila ho na ústa. Ani nevím proč, ale jak jsem ho zatáhla tričko, pořád jsem ten kus oděvu měla v ruce, tudíš jsem zpozorovala, že jsem mu vyhrnula triko.
Chtěla jsem se odlepit od jeho sladkých rtů a omluvit se, ale jakmile jsem se trošku oddálila, přitlačil se zase ke mě, propletl své prsty s mými a druhou rukou si přitáhl mou hlavu blíže k sobě. Ani nevím, jestli jsem chtěla promluvit nebo chtěla, aby mě líbal dál. Tohle už mi nepřipadá jako nevinná pusa a on to jistě moc dobře věděl.
Vyhrnula jsem mu tričko ještě víc, aby věděl, že mi je jedno, jestli bude nějak pokračovat. Tenhle signál byl pro něj zřejmě velmi jasný.
Vždycky byl ke mně milý a věděl, jak uvažuju a na co v tu chvíli myslím.
Jeho něžná ruka se vryla do mých vlasů a druhou si přitáhl mé tělo blíž k sobě, zatímco jeho jazyk vnikl do mých úst. Já jsem si omotala své ruce kolem jeho hlavy a prsty si hrála s jeho vlasy. Vím, že to není nic velkého, ale zase vím, že miluje, když si hraju v jeho vlasech.
Náhle se ode mě odpojil, položil mě na postel a nahnul se nade mě. Dal mi letmou pusu na ústa a dál putoval jazykem po mé bradě až ke krku. Cítila jsem jeho teplou ruku, jak mě hladí po břichu a druhá je opřená vedle mé hlavy a mírně mi hladí vlasy.
Jeho hlava náhle sjela níž a... *planou jí oči a píše jak o závod*
Karin: *Zvuky bouchání nohy o zem*
Hara: E? *robotické otočení hlavou... ještě než se stačí vzpamatovat, udeří jí ohromná tyč z novin*
Karin: Baaka!!! Nechtěla jsi z toho udělat incest!!! *ječí a skáče na její hlavě*
Hara: A...gomen... *drží v ruce ceduli s nápisem: HELP xDDDD*/

"Promiň... Ale já tě nevidím," smál se a dal mi pusu na nos.
"Těsně vedle," usmála jsem se. Druhý pokus ale už vyšel.
"Dobrou noc, Ann," promluvil medově a přecházel ke dveřím.


/Hara: Nemůžeš být tak krutá! Tomu se říká týrání spisovatelů!!! *je spoutaná provazy a na noze má řetěz, na jehož konci je velká koule*
Karin: Buď zticha! Tohle je sparta!!! *veliký záchvat smíchu, opírá se jednou nohou o kouli, ruce založené na prsou s novinami a je královna světa*
Hara: Bech... -.-"/

"Dobrou... Ať se ti zdá pokračování mého snu," zašlebila jsem se.
"To raději ne..." Prohodil ještě mezi dveřmi a nakonec odešel. Ano... Dobrou noc, bráško...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama