Kolektiv - 2. část

16. srpna 2009 v 13:43 | Hara Yumi ^^ 原由美

---------
"Jak řekl: ,Slečno Kathino, pojďte laskavě k tabuli…' tak jsem vůbec nevěděla… A pak…" vydechla Kat na nás, když jsme šli přeplněnou chodbou. "…Mi to došlo!" Dořekla velmi vypravěčsky.
"Spíš ses posrala, ne?" Zareagovala na to s úšklebkem Ari, při čemž jsme se všechny začaly smát.
"No né, nebuďte na ni tak zlí," usmála jsem se.
"Zatracená slepice! Hovno vidí, ale bude si dovolovat, že jo?" Zaburácel někdo za námi, až jsem málem nadskočila, a rychlým krokem prošel kolem nás se vzteklými pohyby. Po chvíli mi došlo, že je to Danihel, ten všemi nenáviděný, krásný kluk.
"Uklidni se, Dane, za to ti nestojí, kámo," snažil se ho zklidnit jeho kamarád, který z něj měl asi stejně velký strach jako ostatní, kolem kterých prošel.
"Tady někdo nemá svůj den," zašklebila se Kat směrem k němu, zatímco mně málem utekla slina při pohledu na jeho zamračenou tvář.
"Kdo by neměl, když ho seřvala Laiones?" Přitakala Gi.
"Je mi ho celkem líto, docela chápu, jak se cítí," naklonila jsem hlavu na stranu a pořád z něj nespouštěla oči.
"Ne, nebudeš ho šukat, Annethino," ozvala se Ari s propalovacím pohledem a uličnickým úsměvem na tváři.
"Ale to mě nenapadlo! Dobře, tak jo, ale mluvila jsem o tom, že už jsem s Lai mluvila a ta zkušenost mi celkem stačila," oklepala jsem se při pomyšlení na tu sprchu.
"Tys s ní mluvila?! Kecáááš…" Vyhrkla na mě Kat.
"Jo, není moc příjemná," zkřivila jsem obličej.
"Jaktože jsi s ní mluvila?" Zeptala se zvědavě Gi a oči jí plály nadšením.
"Arthemis mě s ní seznámil," znuděně jsem si odfrkla, protože tenhle rozhovor se mi moc nelíbil. Měla jsem sto chutí začít na ni nadávat také, ale já v podstatě na ní nic nemám kromě toho, že je maximálně nepříjemná.
"Aha. Říká se, že má Laiones super sílu, ale že je tady, protože ráda vyvolává strach. Nedivím se, že byla protivná. Já s ní ještě nemluvila. Hrozně se jí bojim," koukala se kolem sebe Gi, jestli Laiones není poblíž.
"Mě se hrozně libí, jak se oblíká. Zajímalo by mě, jak to dělá, když nevidí, podle mě si ten šátek sundává," vložila se do toho Ari.
"Myslíš, že má normální oči? Proč by jinak ten šátek nosila? Zbláznila bych se, kdybych neviděla…"
"Slyšela jsem, že oči nemá…"
"To jsou jenom domněnky, nemůžeme to dokázat…" Ozvala se další dvojice vedle nás.
"To je v pytli. Laiones je jedna velká záhada!"
"To máš pravdu, vážně si myslíš, že má tu sílu?" Náhle se po celé chodbě ozývalo Lainino jméno. Civěla jsem na všechny ty slípky, jak klevetily mezi sebou překvapená, že se ta diskuze rozjela mezi tolika lidmi.

"Ahoj, Ann!!" Plácl mě do zad známý hlas, který jistě patřil Artovi.
"Jé, ahoj. Zrovna mluvíme o Laiones," zazubila jsem se, při pohledu na jeho zářící tvář a vlasy jako bodliny zvednuté černou čelenkou kolem hlavy přes čelo.
"Předpokládám, že né moc v dobrém. Ani by mě to nepřekvapovalo…" Vydechl trochu zklamaně.
"Hele, co se stalo mezi Laiones a Danihelem?" Snažila jsem se ignorovat jeho předešlou větu, protože moje zvědavost neznala mezí. Zvlášť když se jednalo o člověka jako je Laiones.
"To také ještě nevím, nechodím s ní do třídy, takže nevím. Ale asi ho zase seřvala za něco. Danihel totiž taky v té hlavě nic nemá, jen piliny a mozek v kalhotách," znechuceně se zašklebil Art.
"Ale prý už našel svoji moc…" Vyhrkla Kat.
"To jo. Dokáže vše podpálit. Ale ještě to není dokonalé a tuto školu opustí asi tak za měsíc," ten je znalý jak encyklopedie této školy.
"Taky bych chtěla mít super sílu," zafňukala jsem.
"To asi každý," přitakal Art.
"Jestli zase na mě bude mít nějaký kecy, tak jí ty dlouhý vlasy podpálim!!" Zamručel zase Danihel, který procházel zpátky kolem nás.
"Když nejsem u tebe, tak nadávek vymyslíš mnoho, že?" Hlavou mi projel chladný hlas, který pokračoval po celém těle, na kterém se mi rozlila husí kůže. Civěla jsem na Laiones, která se objevila za Danihelem z neznáma odkaď.
Danihel byl zřejmě stejně překvapen jako já. Zíral zkoprněle před sebe a začal blednout.
"Proč pořád ze sebe děláš silného chlapa, i když tvoje síla není dokonalá a nedokážeš mi ani říct, co bys chtěl?" Její mrazivý tón hlasu, který jsem již slyšela, se rozléhal po téměř tiché chodbě, protože se všichni zastavili a sledovali rozhovor dvou velmi populárních lidí ze školy.
"Víš co? Tak já ti řeknu, co bych chtěl! Chováš se pořád jako bys byla úplně na nejvyšší špičce a přitom jsi stejná jako já. Taky se tvoje schopnosti vyvíjí, ale oproti tobě, já je už našel. Jsi prostě jen tupá nána, která dělá chytrou…" Na Danihelovi bylo hned vidět, jak se mu zvedlo sebevědomí, když se překonal k promluvě a viděl, že tam Laiones jen stojí a poslouchá.
Bylo ticho. Mezi lidmi jsem akorát zpozorovala, jak s Danihelem všichni souhlasí.
Náhle Laiones natáhla svou jemnou ruku k Danihelově vyděšené tváři. Byla o dvě hlavy menší než on, takže měla ruku úplně nataženou a hlavu zakloněnou, jako by se na něj dívala. "Říkáš, že já se chovám jako na špici a přitom ty tu pohrdáš lidmi, kteří nemají žádnou moc. Pořád mluvíš o tom, jak se těšíš, až odsud vypadneš a na život, který jsi vedl předtím jako halin, si již snad zapomněl. Co já vím, tak nikdo nikdy neřekl, že já nemám žádnou moc. To, co se o mě tady říká, že ráda straším lidi, že jsem nějaké monstrum, že nemám žádné oči nebo moc ošklivé na to, abych sundala šátek a takové ty povídačky… Nikdo tohle nemůže potvrdit, když to neřeknu já. Takže jak můžeš vědět, že já nic neumím?" Zase jsou tu ty její chytré kecy. Ale má pravdu, jsem ráda, že mu někdo konečně řekl, že se chová jako blbec. I když ho neznám, tak z toho, co říkají holky, ho už teď nemám ráda.
Mezi lidmi se zase rýsovaly úsměvy a úšklebky na Danův účet.
Laiones dala ruku z jeho tváře, otočila se a rozešla se chodbou, kde jí všichni uhýbali a vytvářeli uličku pro ni.
"Tak to bylo hustý! Konečně mu někdo řekl, že je to kretén!" Nadšeně povyskočila Kat, když se chodba vrátila do svého hlučného stavu.
"Vy ho vážně nesnášíte, co? Ale vždyť záporáky z příběhů zbožňujete! Třeba do Kat bych neřekla, že ho bude nenávidět…" promluvila jsem nechápavě.
"Jo, zbožňovala jsem ho i přes to, že je to děvkař, ale po tom, co zmlátil našeho bývalého spolužáka a pak i jednu holku, když mu přiběhla na pomoc, tak ho přímo nemůžu cítit. Tomu se říká srabárna…" řekla Kat vážným hlasem. Bylo vidět, že to všichni berou vážně a nenávist k Danihelovi je mezi nimi obrovská. Asi toho kluka měli hodně rády.
"Je to kretén, nechápu, jak může být ještě tak populární u holek…" prolomila několika minutové ticho Gi.
"Nechápeš? Já to chápu, podívej se na něj!" Zabědovala Ari, když jsme vešli do třídy.
"No už to neřešme! Napsal jsem další díl povídky!" Zastavila téma Kat a začala se hrabat v tašce. "Ale moc se mi to nelíbí, nevím, jestli to mám zveřejnit…"
"Napsal?" Povytáhla jsem obočí a sedla si do lavice.
"Jo…" kývla Kat s úsměvem a já jí rychle vytrhla papíry.
"Taky píšete povídky?" Nadšeně jsem na ně vyjela a prohlížela si Katino písmo na papíře.
"Jo, ale já je obvykle nedopíšu… Ty taky? O čem?" Naklonila se blíž k nám Ari.
"Právě se mi rozjíždí povídka o Kameronovi z toho příběhu Komnaty, jestli to znáte."
"Počkej… Není to o tom, jak nějaká holka nabourá do Kamerona ve sněžném světě?" Vyhrkla na mě Kat.
"Jo!!" Vykulila jsem na ni oči.
"Tak to jsem četla!! Tak to jsi ty? Tě baštim!"
Rozhovor o našich povídkách se rozjel do nekonečné diskuze, i když zazvonilo, svoje pusy jsme nezavřeli, akorát vždycky jedna přestala mluvit, když se začetla do Katina příběhu. Mají stejné zájmy jako já, tedy až na to, že se zajímají o Taru - vztah dvou kluků je pro mě novinka. Tak nakonec tahle třída nebude vůbec špatná…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaori Kaori | 20. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

Oj, tahle délka mi vyhovuje *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama