Slepý copánek - Fantazie (1.část)

13. března 2009 v 19:37 | Harůůůš xDD
Tak nějak jsem postřehla, že kromě té pověsti o Arianě jsem nic nepřidala písacího ^^Takže tady jsou další halini... je to děěěěsně nudná část xD Kapitola Fantazie je spíš o těch Anniných pocitech, podle mě cítí hodně lidí to, co ona, takže byste se možná mohli do ní vcítit... x)) ale pochybuju, že to budete číst n_n



----------------------------------------------------------------
Oba dva jsme s Thomasem dorazili domů celí. Celou cestu jsem koukala kolem sebe a hledala nějakého útočníka, ale přitom jsem se snažila to před Thomem zakrýt, protože jsem se za své obavy trochu styděla. Byla jsem mírně vyklepaná a dělalo mi potíže klidně dýchat, ale když už jsem viděla náš dům v dálce, můj strach opadl.
Nesnáším strach. Vím, že kdyby se něco stalo, tak udělám všechno proto, aby přežil Thom, ale jestli to bude stačit, to mi dělalo starosti. Taky musím přiznat, že u toho incidentu, když jsme šli do školy, jsem se zachovala hrozně. Ani jsem se nehla. Ano, před chvilkou jsem řekla, že bych udělala všechno, aby byl Thomas nebo kdokoli jiný v pořádku. Ale tady šlo o MŮJ krk.
Otevřela jsem dveře už téměř klidnýma rukama a vtrhla dovnitř.
Thom mě následoval a dál držel ticho, které bylo mezi námi celou cestu.
Unaveně jsem hodila boty do botníku a táhla tašku chodbou ke kuchyni. Dřepla jsem si na nejbližší židli a zadívala se do prázdna. Ignorovala jsem Thoma, který se opřel o futra dveří vedoucí do kuchyně a koukal na mě svýma nechápavýma očima.
"Řekneš mi, copak se děje, nebo to mám z tebe vytáhnout?" Prolomil ticho, když jeho trpělivost přetekla, a usmál se. Pořád jsem byla jako omámená a moje myšlenky se toulaly někde úplně jinde. Po chvíli mě ale můj druhý hlásek v hlavě probral a já jsem zvedla hlavu.
"Ono se v podstatě nic neděje, Thomasi. Jen jsem asi unavená nebo tak…" vymlouvala jsem se, vstala a začala házet nádobí do myčky, abych se na něj nemusela dívat. Nesnáším tyhle chvíle, kdy mám vysvětlovat svoje pocity. Zvlášť, když téměř nemám důvod k smutné náladě.
"Stalo se něco ve škole zvláštního?" Vyslýchal mě dál a sedl si na místo, kde jsem před chvílí seděla.
"Ani ne, akorát mě překvapilo, jak jsou tady všichni přátelský. Teda až na slečnu dokonalou," zašklebila jsem se při vzpomínce na Laiones.
"Tak o tu jde?" Pozvedl obočí Thom, doufaje, že ze mě moje pochmurné myšlenky vytáhne.
"Ne, to vážně ne…" vydechla jsem pobaveně a strčila nůž do košíku myčky.
"Takže mi to neřekneš. Fajn, tak možná později, jdu se převlíct," vzdal se, popadl mikinu, kterou si před chvílí položil na židli a kráčel si to tichými kroky po schodech nahoru.
Jsem ráda, že jsem konečně sama. Můj brácha je vážně skvělý kluk, ale já jsem asi trochu samotářský typ, takže ten klid někdy potřebuju stejně jako vzduch. Poslední dobou nějak žiju jen ve své hlavě. Všechno kolem mě je tak nějak zbytečné. Škola, povinnosti, lidi kolem mě… Jen pár osob, jako je moje rodina, si všímám. Je to odporné, ale je to tak. Někdy si připadám jako malé dítě, které utíká před realitou. Chtěla bych se schovat před těmi "zlými" věcmi, ale bohužel to nejde.
Každý den sním nad dokonalým klukem. Jak by se ke mně choval, jak by mi pomáhal. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych měla nějakou superschopnost. Jaké by to bylo, kdyby mě někdo měl vážně rád. Po nějaké době mě nějaké fantazie omrzí, a tak je hned nahradím jinou, která mi opět rozbuší srdce. Právě když jsme šli cestou domů - představovala jsem si, že kdyby nás někdo napadl, jak by on přiběhl a zachránil nás. Nebo že bych najednou objevila svou schopnost. Je to dětinské a hloupé. To mi můj mozek říká každý den, ale pak je tu ještě jeden hlas, který zase povídá, že mi nikdo do hlavy nevidí, tak je jedno, o čem si přemýšlím a myslet na to můžu dál. Dyť moje fantazie je nekonečná.
Ale zase se ozve ten hlas a jako by na mě křičel: Ann, ale tohle se nikdy nestane… Až se mi z toho chce brečet.
Prudce jsem se otočila zády k lince a opřela se o ni. Mírně jsem se pleskla studenou rukou do tváře a koukala do dlaždiček. Pak jsem pobaveně vydechla nad svou hloupostí, hodila tašku přes rameno a dupala si to do svého menšího pokoje.
Hodila jsem tašku pod stůl a padla obličejem do peřin.
Někdy bych to svoje svědomí chtěla umlčet. Nemusí mi pořád připomínat, že takové věci, na které myslím, se nikdy nestanou. Uvědomila jsem si, že se asi do svého světa uzavírám až moc. Moje fantazie pracuje každou minutu, když se na nic nesoustředím. Každou chvíli jsem ve svém světě, pokud mě neprobudí můj duševní hlas nebo melodie jiného člověka.
Chce se mi brečet nad tou hořkou realitou. A taky nad tím, jak odporně jsem sobecká a jak se lituju. Mám nejlepšího bratra na světě, dobré vztahy ve třídě, skvělé rodiče, dům… všechno, co si Halin může přát. Nemám jen superschopnost a milujícího člověka. A kvůli tomu mě teď štípají oči od slz. Jsem vážně nechutná, ale nemůžu si pomoct. Jsem prostě jen člověk.
Zhluboka jsem se nadechla a zvedla se do sedu na posteli. Můj pohled skončil na mém obrázku na skříni s větou: Nejsmutnější sny jsou ty, o kterých víme, že se nikdy nesplní.
Smutně jsem zavzdychala a opět se pleskla do tváře. Snažila jsem se vyhodit svoje svědomí a dál si snít, ale dneska bylo obzvlášť silné, a tak jsem popadla knížku a snažila se začíst.
Nejde mi to! Každou větu jsem musela přečíst nejméně třikrát, abych věděla, co se tam stalo. K tomu jsem měla několikaminutové pauzy, kdy jsem koukala jen do blba, než jsem se pustila na další odstavec.

Nakonec jsem rezignovala a hodila knížku na stůl.
Vzala jsem Ká Péčko a pustila si smutnou písničku. Sedla jsem si na zem, rukama se opřela o postel a položila jsem si na ně hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ami-chan ami-chan | Web | 14. března 2009 v 17:20 | Reagovat

ahoj,supa blog,píšeš rád/a povídky?jestli jo,napiš jednorázovku a přihlaš se u mě na blogu do SONNP-soutěž o nej naruto povídku,paxD

2 Balipso hi Suri Balipso hi Suri | Web | 25. března 2009 v 17:32 | Reagovat

Konečně jsem si našla čas,abych si to pořádně přečetla.Je to hrozně hezyk napsané Haruš ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama