Strom života (jedna z mých básniček)

19. září 2007 v 15:01 |  Básničky
Domov je tam, kde máš kořeny… toto dávné pořekadlo snad i pravdivé jádro v sobě má,
ale já jistě vím, že své kořeny vypouští, ta nejkrásnější, ta líbezná…
Ta, po které pryskyřice stéká a které já vzdávám čest…
Ta, která v mých pohledech překrásná jest…
Přátelství, které ukryto v ní jest do dob našeho zapomenutí,
sama samotinká vkládá do svých dlaní a nikdo ji nedonutí,
aby zradila srdce, které jsou k ní přivázány zlatými pouty přátelství…
aby v jakýchkoliv dobách přetrhla poselství
a aby zhynula v žalu a v proklatých zemích dala svou duši a sílu,
jen proto, že my nechcem žít v míru.
A i kdyby nad ní co nejvíc hřmělo,
tak nikdy, nikdy nepustí to tělo…
Tělo, které majíc štíhlé ten překrásný borový strom,
vlasy vlnící se a vytvářející zelenými jehlicemi ten ovál, v mích očích větší než hrom…
a jen pár vlásků,
které nechtějí přiznat lásku,
z Borovice tak neomaleně, tak krutě, tak neposedně vystupují,
jako když někteří z nás nedbale o ten školní čas otravují…
Černé ovce se splétají do vlasů a narušují kouzelné dlaně, majíc ona pod křídly schovaná …
Kterýma se ona brání, protože i noční můra je do snů daná…
Ale i přes její moc a sílu, ona má klec…
Kterou otevřeme jen my přec,
když dokážeme svou duši dát vstříc magii mocné víc než život sám,
ale já ke klíči jen možná tak snahu dám,
protože víc dát musí i ti, jejichž ruce se dotýkaly její tváře,
která se snažíc mít dost světla i záře
a i když se někdy cítí staře,
nikdy nebrečí do polštáře
a vzepře se silám vším, které jí nepřestávajíc obklopují a sílu vysávají,
a do jejích snů se co nejvíc vkrádají
a snažíc se trhat srdce její…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 =) =) | 22. března 2008 v 17:21 | Reagovat

wow máš fakt talent jestli si to fakt psala

2 potero potero | 18. října 2009 v 12:45 | Reagovat

Si dobrá tak tohle je fakt odvaz  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama