Září 2007


Zrada 2 (jedna z mých básniček)

29. září 2007 v 18:40 Básničky
Jako když včela opustí svůj med,
jako když slunce nevrátí se zpět,
jsi ZRADIL!!
Jako když oheň nechce plát,
jako když teplo nechce hřát,
jsi ZRADIL!!
Jako když milující matka své dítě nechá,
jako když pravda za sebou lež zanechá,
jsi ZRADIL!!
Jako když dívka láskou neoplívá,
jako když růže se neusmívá,
jsi ZRADIL!!
Jako když hluk nenese se tichem,
jako když pravda stává se hříchem,
jsi ZRADIL!!
Jako když se rána nezahojí,
jako když se rytíř nevyzbrojí,
jsi ZRADIL!!
Jako když princ uteče od krásky,
jako když líbáš bez lásky,
jsi ZRADIL!!
Jako když krev nekoluje v žilách,
jako když láska utápí se v slzách,
jsi ZRADIL!!
Sotjím před zrcadlem každé ráno,
myslíš, že brečím? Jistě, že ano!!
Proč? Protože jsi ZRADIL!!
Ty jsi mě nikdy nemiloval,
víš, co jsi vlastně udělal?!
Ne? Ale já ano - ZRADIL JSI!!

Nightwish - I wish I had an angel

28. září 2007 v 18:40
Text:
Nightwish - I wish I had an Angel
I wish I had an angel
For one moment of love
I wish I had your angel
Your Virgin Mary undone
I`m in love with my lust

Burning angelwings to dust
I wish I had your angel tonight

Deep into a dying day
I took a step outside an innocent heart
Prepare to hate me fall when I may
This night will hurt you like never before

Old loves they die hard
Old lies they die harder

I wish...

I`m going down so frail `n cruel
Drunken disguise changes all the rules

Old loves...

I Wish...

Greatest thrill
Not to kill
But to have the prize of the night
Hypocrite
Wannabe friend
13th disciple who betrayed me for nothing!

Last dance, first kiss
Your touch my bliss
Beauty always comes with dark thoughts

I wish...
Překlad:
Přál bych si mít anděla
Na jeden okamžik lásky
Přál bych si mít tvého anděla tuto noc

Hluboko do umírajícího dnu
Vykročil jsem z neviného srdce
Připrav se nenávidět to, jak padám kdykoli můžu
Tato noc tě bude bolet jako nikdy předtím

Staré lásky umírají těžce
Staré lži umírají ještě hůř

Přál bych si mít anděla
Na jeden okamžik lásky
Přál bych si mít tvého anděla
Tvou zničenou Pannu Marii
Miluji svůj chtíč
Spalující v prach andělská křídla

Padám na kolena tak slabý a krutý
Opilecká maska mění všechna pravidla

Staré lásky umírají těžce
Staré lži umírají ještě hůř

Přál bych si mít anděla...

Největším vzrušením
Není zabít
Ale mít cenu noci
Pokrytec
Chce být přítelem
Třináctý učedník, který mě zradil pro nic!

Poslední tanec, první polibek
Tvůj dotek, moje blaho
Krása vždy přichází s temnými myšlenkami

Přál bych si mít anděla...

Nálada (jedna s mých básniček)

25. září 2007 v 19:20 Básničky
Nálada
Nalada je stejná
dál,
chci být všem lhostejná
a tohle sis přál?
Byla jsem dívkou bez náznaku štěstí,
nasvět se jen usmívala,
však dnes už nemám to štěstí,
abych svůj žal ukrývala.
Nechci být silná ani moc mít,
nechci být obklopena zlatem drahém,
chtěla bych jen šťastně žít
a být jen pro jednoho drahokamem.
Však já jsem dítko smůly,
nikdy mi nic nevyjde,
obvklopují mě nočn můry
a slunce mi už nevyjde!!
uslzenýma očima řeku hladím,
samotě se do očí dívám
a smutek se vztekem sladím,
že duši se zodpovídám.
A voda plave dál,
já pod vodou začínám být,
vím, že bys radši stál,
ale já už musím jít!!

Sen (jedna z mých básniček)

23. září 2007 v 19:57 Básničky
Noc a den,
je jak pravda a sen,
v noci magická kouzla rostou
a pak vzbudit se v realitu prostou.
Noc se rozplyne,zmizí sen,
tak se z oblak vrať na zem.
Nechte mě být,já chci spát!
Usnu a sen vrátí se snad.
Nechte mě být!
Já už nechci žít!
Chci do říše zapomnění,
jen usnout a to nic není.
Víčka se zavřou, život odchází,
mému tělu už duše schází.
A já dál a dál spím
a nikdy se už neprobudím….

Dnes neumírej!!!

19. září 2007 v 20:06 Povídky
Jenom Vám chci říct, že je to moje tvorba a je to docela smutný, ale není to podle pravdy...
Dnes neumírej!!!
S uslzenýma očima Laiones doběhla až do svého pokoje. Zabořila svůj rudý obličej do polštářů a ze všech plic zařvala. S hlasitým brekem objímala všechny polštáře, až byli úplně mokrý. Ještě, že nikdo nebyl doma. Jinak by všechno musela vysvětlovat a znova otevírat svoje rány. Už to dál nešlo! Proč se jí to muselo stát?! To, že umřela její babička, kterou milovala skoro víc, než svoji matku… nebo to, že ji zradila nejlepší kamarádka a řekla jejímu klukovi ohromnou lež, aby s ním mohla chodit jiná holka… a to, že se její rodiče rozvádějí … jí dohání pomalu k šílenství. Proč zrovna ona? Vždyť každému pomáhá a není škodolibá!!
Plná vzteku a beznaděje upadla do úplného trauma. Bušela do polštářů, jako by před ní stál ten nejzlejší člověk na světě. Už jí docházely síly, a tak jen spadla do polštářů a brečela. Po hodině neustálého breku a bušení do všech věcí, které jí přišly pod ruku, vyběhla z pokoje a zamířila si to ven.
Potřebovala si pročistit hlavu. Běžela, běžela a běžela… po pravdě ani nevěděla kam. Po chvíli si uvědomila, že běží podél řeky. Díky slzám už pomalu neviděla na cestu. Její mozek si prakticky dělal, co chtěl. Promítal si vše, co se přihodilo… Laiones to viděla rychle jako záblesky své mysli. Záblesky byli čím dál rychlejší ve větším počtu. Už nechtěla, aby se objevovali!! Mávala rukama okolo sebe, jako by chtěla chytit nepolapitelnou mouchu.
Tomas běžel domů, jak nejrychleji mohl. Když se dozvěděl, jaké utrpení musela prožívat Laiones, okamžitě mu došlo, proč s ním nechtěla vůbec včera mluvit. A jak se hned dozvěděl, že ji zradila Adriana, okamžitě mu došlo, že to sama jen tak nepřekousne. Byl jejím sousedem už pět let a ví, jak se Lai chová. Mohl se klidně vsadit, že teď brečí doma.
Odhodil svojí tašku do pokoje a hned běžel k Laiones rychle jako blesk. Bylo zamčeno! To se Lai nepodobá! Proč by zamykala? Leda… leda má někam zamířeno!! Přemýšlel tak intenzivně, jak jen mohl.
ÁÁÁÁRRRRCHHH!! Ozval se výkřik, kterého se Tomas děsivě lekl. To je Lai!! Problesklo mu hlavou a zamířil za hlasem. Okamžitě si uvědomil, že je u řeky, ale tam se dostane během tak za deset minut!! Nedá se nic dělat!! Musí to zmáknout!
"ÁÁÁRRRRCHHH!!" Vykřikla Lai, když padala ma maličkou plážičku u řeky, jelikož zakopla, protože přes ty odporné záblesky a slzy nic neviděla.
Dokutálela se až k vodě a ani se nesnažila postavit. Ležela tam schoulená do klubíčka, čekajíc na zázrak. Slzy jí tekly proudem. Jediné, na co myslela, byla jen úzkost, smutek, smůla, neštěstí a… SMRT!! Ano! Tohle slovo jí uvízlo v hlavě nejvíc. Najednou, jako by její mozek si dělal, co chtěl.
Z posledních sil vstala ze země a skleněnýma očima se podívala na proudící čirou řeku. Skočila do vody a začala se utápět, jak v touze po smrti, tak i ve vodě. Voda jí úplně pohltila. Zář se už pomalu ztrácela a jí už nepohlcovala voda, ale temnota. Vtom ucítila okolo rukou něco teplého…
Tomas běžel jen, co mu nohy stačily. Běžel po cestě a hledal nejmenší náznak pohybu nebo něčeho zvláštního. Vtom mu strnul zrak na vykopnuté strávě… vypadalo to, jako by někdo uklouzl. Proto asi Lai zařvala!
Běžel na malou pláž a rozhlédl se kolem. Najednou zahlédl, jak něco plave na hladině řeky.
,Ach můj bože!! To je přece Laiones!!' Pomyslel si. Bez váhání skočil do vody a doplaval k ní. Chytil ji za ruce a vytáhl z vody. Nevnímala! Začal jí táhnout na břeh.
Položil ji na souš a kontroloval, jestli dýchá.
"Laiones!! Vzbuď se!! Mluv na mě!!" Začal upadat do paniky, i když zjistil, že Lai dýchá…
Laiones nakonec zjistila, že je to Tomas. Nebyla schopna slova… dokonce ani nemohla uvěřit, že zaměřila jeho přítomnost.
Pomalu otevřela oči a začala zhluboka dýchat. Musela se s ním přece rozloučit.
"Tomasi…" Zakuckala se. "Nech moje tělo uplavat…" Pronesla tak, že ji sotva bylo slyšet a začaly se jí zavírat oči.
"Ne!! Lai!! Tohle mi nedělej!!" Vykřikl a začal s ní jemně třást. Miloval ji!! Ale nikdy jí to neřekl. Teď už bylo pozdě!! Ležela tam u něj… teď už v jiném světě. Proč se to všechno muselo stát jí?!
Brečel nad jejím tělem a nechtěl ji přestat objímat. Tak krásná dívka musela skončit zrovna takhle!! Prooččč?!
"Néééééééééééé!!!!!!!" Vykřikl na celý svět a hladil Lai po tváři. Slzy mu stékaly na její tvář a vsakovaly se do její pokožky.
"Pro zrovna ty? Miluju tě, Laiones!! Pročč?!" Mluvil k ní jemným, ale také velmi klepavým hlasem. Hladil jí po uslzené tváři a pak jen prsty sjel na její ústa. Byla ledovou vodou úplně modrá bez náznaku nejmenšího tepla a života. Utápěl se v jejím mrtvém pohledu a nechtěl už nikdy se na ni přestat dívat. Miloval ji, a přesto si vzala život!! Ani o tom nevěděla!!

Strom života (jedna z mých básniček)

19. září 2007 v 15:01 Básničky
Domov je tam, kde máš kořeny… toto dávné pořekadlo snad i pravdivé jádro v sobě má,
ale já jistě vím, že své kořeny vypouští, ta nejkrásnější, ta líbezná…
Ta, po které pryskyřice stéká a které já vzdávám čest…
Ta, která v mých pohledech překrásná jest…
Přátelství, které ukryto v ní jest do dob našeho zapomenutí,
sama samotinká vkládá do svých dlaní a nikdo ji nedonutí,
aby zradila srdce, které jsou k ní přivázány zlatými pouty přátelství…
aby v jakýchkoliv dobách přetrhla poselství
a aby zhynula v žalu a v proklatých zemích dala svou duši a sílu,
jen proto, že my nechcem žít v míru.
A i kdyby nad ní co nejvíc hřmělo,
tak nikdy, nikdy nepustí to tělo…
Tělo, které majíc štíhlé ten překrásný borový strom,
vlasy vlnící se a vytvářející zelenými jehlicemi ten ovál, v mích očích větší než hrom…
a jen pár vlásků,
které nechtějí přiznat lásku,
z Borovice tak neomaleně, tak krutě, tak neposedně vystupují,
jako když někteří z nás nedbale o ten školní čas otravují…
Černé ovce se splétají do vlasů a narušují kouzelné dlaně, majíc ona pod křídly schovaná …
Kterýma se ona brání, protože i noční můra je do snů daná…
Ale i přes její moc a sílu, ona má klec…
Kterou otevřeme jen my přec,
když dokážeme svou duši dát vstříc magii mocné víc než život sám,
ale já ke klíči jen možná tak snahu dám,
protože víc dát musí i ti, jejichž ruce se dotýkaly její tváře,
která se snažíc mít dost světla i záře
a i když se někdy cítí staře,
nikdy nebrečí do polštáře
a vzepře se silám vším, které jí nepřestávajíc obklopují a sílu vysávají,
a do jejích snů se co nejvíc vkrádají
a snažíc se trhat srdce její…

Zrada (jedna s mých básniček )

18. září 2007 v 18:56 Básničky
Zrada
Jen tma a žádné světlo,
oči pořád něco pletlo.
To, co je blízké
se jen v dálce zablýskne.
Srdce svírá temnota,
a dál nic, nic, jen prázdnota!
Smysly bolest ucítí
a slza v očích zasvítí.
Cítíte hněv, úzkost, bezbrannost,
to, co bylo krásné je už jen minulost!
Ten pocit každý zná,
ta bolest je tak zákeřná.
Buď je to vaše vina
a já vám přeju, ať vás svědomí týrá!
Anebo jste pouhé oběti
a to nepřeju žádnému dítěti.
Duše se mění v prach
a najednou přepadá i strach.
Náhle si otázky začnete klást
a lži vás mohou pěkně zmást.
Proč se to všechno muselo stát?
Proč už nemůžu v klidu spát?
Už nevnímáte nic,
jen tu bolest a nic víc.
Srdce krvácí a chřadne
a láska pomalu vadne.
Vítr vás rukama objímá,
za teplem se chlad ukrývá.
A vy podléháte jeho lžím,
a říkáte se: ať se už nebudím!
A tak vás další zrada chytila
a před vším dobrým ukryla!
Zrada bolí a bolí………
………..a nikdy nepřebolí!

We are - video a text

18. září 2007 v 9:24
Ana Johnsson We Are
We are - text
See the devil on the doorstep now
My oh my
Telling everybody ,oh just how to live their lives
Sliding down the information highway
Buying in just like a bunch of fools
Time is ticking and we can´t go back
My oh my

What about the world today
What about the place that we call home
We´ve never been so many
And we´ve never been …
So Alone

Keep watching from your picket fence
You keep talking but it makes no sence
You say we´re not responsible
But we are, we are
You wash your hands
You come out clean
But fail to recognize the enemy´s within
You say we´re not responsible
But we are, we are
We are

One step forward, making two steps back
My oh my
Riding piggy on the bad boys back
For life
Lining up for the grand illusion
No answers for no questions asked
Lining up for the execution
Without knowing why

Keep watching from your picket fence…

It´s all about power, bout taking control
Breaking the will ,and raping the soul
They suck us dry ´til there´s nothing left
My oh my My oh my

What about the world today
What about the place that we call home
We´ve never been so many
And we´ve never been …
So Alone
Překlad:
Vidíš ďábla ve dveřích ( ach můj bože)
říká ostatním, jak mají žít svoje životy.
Jak jezdit po informační dálnici,
nakupovat jako banda bláznů..
Čas běží a už se nemůžeme vrátit (ach můj bože).

A co dnešní svět,
co město, které nazývame svým domovem.
Ještě nikdy nás tolik nebylo
a zároveň jsme ještě nebyli tak samotní...

Díváš se přes látkový plot,
stále mluvíš, ale nedává to smysl.
říkáš, že nejsme zodpovědní,
ale my jsme, my jsme.

Umýváš si ruce a přicházíš čistý
Nedokážeš rozpoznat nepřítele.
říkáš, že nejsme zodpovědní,
ale my jsme, my jsme, my jsme...

Jeden rok dopředu dva nazpětt(ach můj bože).
Jezdíš na krku zlým chlapcům, jako na praseti.
Stojíš v radě na obrovskou iluzi
Když se nezeptáš, nedostaneš odpověď
Stojíš v radě na popravu
bez toho, aby jsi řekl proč.

Všechno je o moci jak převzít kontrolu
O porušování pravidel, lámání duší.
Vysají nás, až nezůstane vůbec nic
Ach můj bože

Malá úvaha - smutné obrázky...

18. září 2007 v 9:01 Úvahy
Smutné obrázky
Když jsem hledala do své sbírky pár obrázků, které pro některé nejsou šálkem čaje, našla jsem jeden hodně dlouhý článek. Tvořitelka toho blogu psala příběh o holce přezdívanou Regina, která psala své smutné komentáře ze života na blog. Napsala, že ta dívka se zabila díky lidem, kteří neumí držet pusu zrovna, když je to nejvíc vhodné. Sama jsem tomu nevěřila, a tak jsem vyhledala ICQ tvořitelky stránek a promluvila si o tom s ní. Všechno mi potvrdila a poslala mi všechny její komentáře. Zjistila jsem hrozně moc smutných zpráv, jako je třeba smrt jejího kluka a maminky. Regina byla velmi silná třináctiletá dívka, která se snažila prodrat ze své noční můry. Stála za ní její nejlepší kamarádka a psychiatryně, ale zase někteří jí nevěřili její smutný život. Psala své komentáře ne proto, že by se chtěla vychloubat nebo zviditelnit, ale chtěla pomoc. Její komentáře skoro volaly o pomoc, ale místo, aby někteří pohladili, tak poškrábou. Místo aby zvedli, tak shodí. Žádala jen pomoc, ale dostalo se jí u některých odmítnutí. Nakonec si život zkrátila nejméně o padesát let a teď spí věčným spánkem pod zemí. Teprve až teď toho všichni litují. Teprve teď si uvědomili, jaké jizvy na srdci měla. Teprve teď si uvědomili, jak byli slepí. Teprve teď!! Někdy se my, lidi, chováme jako zvířata - jde jen o to, že silnější přežijí?? Je to tak?? Člověk je pořád zahleděný jen do sebe a kouká se na své problémy. Brečí nad svými jizvami, ale na ty druhé se ani nepodívá. Představte si, že vy hledáte pomoc. Chcete pohlazení, chcete zahojit bolest, ale místo toho vám do rány někdo přisype sůl. A to jste jen chtěli pochopení od druhých. To nejsou praví přátelé. Regina hledala pomoc… dívala do tmy a hledala světlo… řvala do hluku a chtěla slyšet ticho… brečela do oceánu a hmatala po půdě pod nohama. Zamyslete se nad sebou, hluboko do svého nitra se podívejte a řekněte si: Kdy jsem naposledy někomu pomohl?? A který z vás mi odpoví: Tento týden?? Myslím, že ani desetina naší školy neodpoví. Neubližujte druhým, když nechcete, aby bylo ubližováno vám. Nesypejte sůl do jiných ran. Copak jste si ještě neuvědomili, že to může dopadnout jako s Reginou?? Ten smutný člověk se nemusí zrovna zabít, ale třeba se té soli nezbaví… a až potom si uvědomíte, jakou chybu jste udělali!! AŽ POTOM!! Chápete to?! Kdo neublížil vám, tomu neubližujte a kdo vám ublížil, tomu nikdy nesmíte ukázat, jak moc. Buďte silní a podejte ruku na pomoc. Buďte veselý, ale ne natolik, abyste ukazovali lhostejnost nad ostatními. BUĎTE!!
A to mi stačí…

Chcete pomoc?? Jsem tu!!

18. září 2007 v 8:57 Help me!!
Milé holky, dívky, slečny ale možná i ženy...
Milí kluci, chlapci ale možná i muži...
Tyto stránky tu nejsou vůbec proto, aby podporovaly Vaše trápení a řezání se do žil, ba naopak... Já jsem proti tomu... nechci, aby tato ohavnost dál panovala mezi námi... ikdyž Vám to přináší klid a úlevu, za chvíli to tak být nemusí... je to jako droga... jen droga Vás pomalu zabíjí, ale řezání mnohem rychleji... Pokud hledáte kamaráda/ku, nebo oporu, můžu Vám tu pomoc poskytnout... Chápu, že třeba procházíte špatnými náladami nebo máte v životě smůlu, ale pamatujte si: Život se zkládá více ze smůly, zklamání a úzkosti, než ze štěstí... Každý z nás má smůlu a každýmu z nás se toho již hodně nepovedlo... já jsem zářný příklad... A není důvod se řezat... musíte být silní a najít si dobrého přítele... pokud žádného nemáte a nemáte komu to říct, pište klidně mě, na mail: irma.aknela@seznam.cz nebo na ICQ: 339-870-340 .... jsem tu pro Vás...
Vaše Hara ^_^

Zbytéčná láska

18. září 2007 v 8:38 Básničky
Zbytečná láska
Karel Kryl
Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne, jak pousmání chladné jsi zbytečná,
jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné, jak odmocnina z jedné jsi zbytečná
jak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky, jak žluté pouštní písky jsi zbytečná,
jak v mracích světlo luny, jak pod hladinou duny, jak roztříštěné čluny jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče, jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná,
jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče, jak polovina míče jsi zbytečná
jak promarněná rada, jak stará kůže hada, jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná,
jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy, jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí, jak stará děvka s holí jsi zbytečná,
jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby, jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná,
jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu, jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná,
jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní, jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko ...

Takže vítejte!!!

18. září 2007 v 8:37 | Hara xD |  Kecy ohledně blogu xD
Tak já bych Vás chtěla uvítat na mém novém blogu, na který, jak předpokládám, teď nikdo nebude chodit, ale doufám, že s mojí pečlivostí se krůček po krůčku dostanu až k tomu, že sem budete chodit a bude se Vám to tu líbit :))